V roce 1172 zdědili badenské državy hrabata z Kyburgu a po jejich vymření roku 1264 získali toto území Habsburkové. Hradní kaple Svatého Mikuláše je poprvé zmíněna v listinách až roku 1346, přestože již za Rudolfa Habsburského pravděpodobně stála a

šlechticům sloužila jako soukromý chrám Páně.

Na počátku 13. století bylo pod hradní skálou založeno město Baden, jež bylo za vlády Habsburků mocným centrem protispříseženecké politiky. Z tohoto místa vyrážel vévoda Leopold do bitvy u Morgartenu v roce 1315 a z tohoto kraje byli vybíráni habsburští správci do svých úřadů v poddanských územích.

Spříseženci si došlápli na Habsburky

Jako místo hlavní správy předrakouských území a jejich archivu byl hrad Stein (Kámen) Spřísežencům dlouho trnem v oku. Když jim „pomohl“ král Zikmund vyřknutím klatby nad vévodou Bedřichem IV. na kostnickém koncilu v roce 1415, a zrušil padesátiletou smlouvu o míru mezi Spříseženci a Habsburky, v podstatě je vybídl k dobytí habsburských rodových území. Spříseženci se k tomu nenechali dlouho přemlouvat. Již 24. dubna se musel Bremgarten vzdát Curychu. Krátce na to vytáhla spojená vojska Glarusu a Schwyzu na území před městem Baden. Po krátké době padlo Spřísežencům město do rukou i s dolním hradem Niderhus. Jediný hrad Stein, stojící vysoko nad městem, kladl statečný odpor. Teprve po příjezdu posil z Bernu, s velkým dělem, se posádka vzdala.

I přes císařské protesty a hrozby Spříseženci hrad vydrancovali, rozbořili a zapálili. Vzácné vévodské vybavení bylo zničeno. Celý archiv Habsburků (majetkové listy, urbáře, registry a účetní seznamy) byl naložen a odvezen do Lucernu, což se Spřísežencům velmi hodilo. Pozdější majetkové nároky Habsburků na sporná území byly tak velmi chabé a nevymahatelné.

Pevnost neodolala dělostřelectvu

Přes 200 let byl hrad v troskách. V souvislosti s náboženskými zmatky, především po První válce Villmergerské (roku 1656), se ukázal Baden jako důležité centrum katolíků, takže rada města uvažovala o obnově původní habsburské pevnosti. A tak na hradní skále, i přes protesty reformované církve, vznikly mohutné hradby, bastiony a kasemata. Na nejvyšším místě pak byl postaven velký obytný palác.

Dokončení výstavby pevnosti v roce 1670 bylo pro katolické Spřísežence velkým politickým triumfem, ale z hlediska vojenské strategie to byla totálně chybná koncepce. S rozvojem moderního dělostřelectva z hlediska obrany zcela nevyhovovala, což musel vědět i velitel posádky, který za Druhé války Villmergerské (1712) při prvním útoku raději kapituloval. Ihned po předání pevnosti začal opět Curych s jejím bouráním, protože v ní viděl spíše politicko-náboženský symbol než vojenskou pevnost. Již 18. června téhož roku byla pevnost téměř zničena. Místo pak sloužilo po dlouhou dobu jako zásoba stavebního materiálu pro město. V roce 1837 byla na troskách zřízena vyhlídka.

Petr Šafránek

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2258052
DnesDnes392
VčeraVčera945
Tento týdenTento týden6102
Tento měsícTento měsíc13460

Partnerské weby