Poutní místo Paní Marie Pomocné (Mariahilf) u Zlatých Hor (dříve Zuckmantel) je velmi pozoruhodné. V poutní kronice se desítky dopisů zmiňují o zázračných uzdraveních. Například v dubnu 2004 se jeden chlapec z Ostravy narodil hluchý, lékaři potvrdili, že jde o vrozenou vadu a dítě nebude nikdy slyšel. Rodiče přijeli s dítětem na poutní místo a vroucně se modlili... a syn začal údajně slyšet.

Všichni známe příběh Terri Schiavové, které bylo 41 let a byla již 15 let v komatu, měla poškozený mozek a 31. 3. 2005 byla odpojena od přístrojů. V podobném stavu byla i Renata Wagnerová; tři roky hleděla nepřítomně ke stropu. Pak se prý „zázračně“ uzdravila na výše zmíněném poutním místě.

Letos dvaačtyřicetiletá Wagnerová pochází z Jesenicka, s rodiči se vystěhovala do Německa. Její otec Erich Riedel řekl: „Provdala se, měla tři děti, ale manžel ji často bil. V roce 1995 dcera náhle upadla do kómatu... Lékaři brzy konstatovali poškození mozku a předpověděli přežívání na lůžku.“

Zpráva lékařského konzilia z neurochirurgického oddělení nemocnice v Goessenu konstatuje, že poškození bylo natolik vážné, že šance na uzdravení neexistuje.
„Jen hleděla nepřítomně do stropu, tělo bez duše, z kómatu se neměla nikdy probrat,“ pokračoval ve vypravování Riedel. „Uplynuly tři roky. Stav dcery se nezměnil, a tak jsem se rozhodl k zdánlivě beznadějnému kroku. Zlaté Hory měly v dějinách naší rodiny zvláštní místo. A tak jsem dceru složitě dopravil do poutního kostela. Napili jsme se z posvátného pramene a s manželkou se modlili. Renata najednou promluvila, začala chodit, vrátila se jí paměť. Stala se znovu člověkem, počítá, čte, je jen pomalejší, než byla před upadnutím do kómatu. Stal se zázrak, jinak se její uzdravení neumím vysvětlit, a proto se také zlobím na americké úřady. Podobný zázrak mohl potkat i Terri.“ Erich Riedel dnes žije s dcerou v německém městečku Leun v Hesensku.

Vznik poutního místa Panny Marie Pomocné je svým způsobem zvláštní. V době třicetileté války, za vpádu švédských vojsk utekla Anna Tannheiserová, která byla v požehnaném stavu, na horu Boží Dar (Gottesgame), kde osamocena porodila syna Martina, který se později stal váženým občanem a městským radním. Z vděčnosti za záchranu při svém narození v poslední vůli přikázal, aby na tomto místě byl zavěšen obraz Panny Marie. Tento příkaz vyplnila jeho dcera Marie Weisová a v roce 1718 nechala zhotovit malířem Šimonem Schwarzerem kopii slavného obrazu pasovské Madony s dítětem namalovaného Lucasem Granachem st. (1772 - 1553). Zlatohorská kopie se liší oblečením a korunkami, které na originále nejsou.

Obraz začal přitahovat zástupy poutníků svým zvláštním kouzlem i vyslyšením a uzdravením z různých nemocí. Madona se záhy stala ochránkyní dětí, rodin a nenarozeného života.
Za dalších deset let zde byla postavena kaple, toku 1805 byla rozšířena a zavěšena jiná kopie obrazu, protože původní byl přenesen do farního kostela zlatohorského kostela Nanebevzetí Panny Marie. Během josefínských reforem přišel několikrát rozkaz k odstranění lesní kaple v bukovém lese, který však nikdy nebyl proveden, protože se nenašel nikdo, kdo by byl ochoten rozkaz splnit. Po čase kapacita kaple nepostačovala,a proto byla nahrazena poutním kostelem vybudovaným v letech 1834 - 1841. Postupně bylo doplněno i okolí, vybudována křížová cesta ve formě dvoumetrových kamenných pyramid, kaple sv. Anny, sv. Marty, lurdská jeskyně, vodní kaple se studánkou, poutní dům. Počet poutníků před druhou světovou válkou se pohyboval kolem 80 až 100 tisíc ročně. Válečné události místo nepoškodily.

Za komunistického režimu byly pod různými záminkami nejdříve zakázány poutě (1952) a pomalu začala cílená devastace. V roce 1968 byl podniknut pokus zachránit svatyni. Marně. Dne 22. září 1973 na kostele zapracovali ženisté z Brna pod dohledem StB. Kostel byl vyhozen do vzduchu a buldozery srovnán se zemí.
Po převratu bylo již roku 1990 ustanoveno Sdružení pro obnovu poutního místa spojené s výstavbou centra duchovní obnovy. V dubnu 1990 byl posvěcen na Velehradě základní kámen papežem Janem Pavlem II. Stavební práce začaly na jaře 1993 a dne 23. 9. 1995 byl kostel posvěcen olomouckým arcibiskupem Janem Graubnerem. V dalších letech byl posvěcen klášter a poutní dům, ambity, venkovní obětní stůl a zvony. Bylo také upraveno okolí. Na místě zničeného kostela se obnovily poutě. Vzhledem k prvotnímu aspektu vzniku poutě je toto místo také zasvěceno Panně Marii Ochránkyni počatého života.
Karel Kýr
 

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2145795
DnesDnes63
VčeraVčera575
Tento týdenTento týden63
Tento měsícTento měsíc13610

Partnerské weby