Zpočátku byla říše omezena pouze na město Cuzco (Pupek světa) a jeho bezprostřední okolí. Manco Capac, zakladatel tohoto městského státu, a po něm dalších osm inků vládli jen nad touto malou oblastí. Postupně obsazovali inčtí panovníci okolní údolí. Rozpínavost malého inckého království se znelíbila sousední velké říši Chanků, kteří také rozšiřovali své králo vství, ovšem ve větším měřítku než Inkové. Chankové začali sestavovat armádu proti malému, úrodnému království. Vítězství se zdálo jasné, tím spíše, že Inků bylo málo a byli slabí a politicky rozdělení. V té době Inkům panoval starý Viracocha. Místo boje raději uprchl z města, ukryl se v pevnosti a v podstatě se vzdal svého království. Vlády se chopil jeden z jeho synů, Cusi Yupanqui. V rychlosti uzavřel spojenectví s okolními kmeny a společně s nimi sestavil armádu a odvážně se vydal proti Chankům. V lítém boji Inkové Chanky porazili.

Vrcholné období

Roku 1438 byl Pachacuti korunován a toto datum je prvním historicky ověřeným datem incké historie. Byl to výborný panovník, který proměnil malé království v prosperující stát. Některé kmeny vyhlazoval, jiné připojoval pomocí politiky reciprocity, což znamená, že zaplatil kmenům, aby se k němu připojily a získaly tím různé politické výhody. Brzy podnikal takové výboje, o jakých si mohli jeho předchůdci jen nechat zdát. Za vlády jeho syna Túpaca Yupanquiho říše dosáhla svého vrcholu a její rozpínavost byla téměř u konce. Nyní se táhla od dnešní jižní Kolumbie až po střední Chile a od Tichého oceánu až po amazonskou džungli.

Příchod Španělů do Jižní Ameriky

Již na konci panování dalšího inky Huayna Capaka, jenž sídlil většinou v severním Quitu, přistáli na pobřeží první Španělé, kteří sem zavlekli zkázonosnou epidemii pravých neštovic, jež zdecimovala indiánskou populaci a jíž podlehl i samotný Huayna Cápac. Jeho synové Huáscar a Atahualpa se dostali do několikaletého bratrovražedného boje o trůn. Triumfující Atahualpa, který vyvraždil s Huáscarem většinu cuzské šlechty, si však své vítězství ani nemohl pořádně vychutnat. Dostavil se 16. listopadu 1532 se svým neozbrojeným několikatisícovým doprovodem na pozvání Španělů na náměstí v Cajamarce, kde se stal obětí zrádného útoku pouhé stovky conquistadorů vedených Franciskem Pizarrem. Šokovaní indiáni se vůbec nepostavili na odpor a byli většinou pobiti; Atahualpa zajat. Přestože zajatý inka splnil svůj slib a jeho poddaní naplnili zlatem až ke stropu určenou místnost, Španělé ho v červenci roku 1533 obvinili ze spiknutí a popravili.

Zánik říše

Pizarro potom vytáhl na Cuzco. Při cestě potka družinu inky Manco, jednoho z mála přeživších z Huáscarovy větve. Manco se chtěl připojit k Pizzarovi, který porazil Atahualpu. Pizzaro měl, pokud šlo o moc a sílu, dobrou intuici. Proto se pokusil předejít možnému odporu proti španělské nadvládě tím, že naoko udělil Mancovi naprostou suverenitu. Byl si však dobře vědom toho, že na porobení a vládnutí tak rozsáhlé říši má málo vojáků, a proto tlačil na Manca, aby sestavoval armádu. Manco velice rád Pizzarovi vyhověl, jednak i proto, že se chtěl pomstít generálu Quisquisovi, jenž dal vyvraždit téměř celou jeho rodinu. Poté se Pizzarův společník Hernando de Soto vydal s armádou 50 španělských jezdců a 10 000 inckých bojovníkyů na tažení proti generálu Quisquisovi. Společnými silami ho donutili k ústupu a cesta do Cuzca byla volná. Ačkoliv v následujících letech vypuklo ještě několik povstání a nezávislý incký státeček ve Vilcabambě si podržel nezávislost až do roku 1572, věk Inků skončil.
(mh)
 

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2145795
DnesDnes63
VčeraVčera575
Tento týdenTento týden63
Tento měsícTento měsíc13610

Partnerské weby