Kartářka a jasnovidka Naděžda Iždinská se ve své praxi setkává s nejrůznějšími klienty a jejich životními příběhy. Na základě svých zkušeností říká, že se lidská duše rozvíjí přes slzy a bolest. Naučíme-li se odpouštět chyby sobě i ostatním, budeme šťastní a

zkouškami, které se nám staví do cesty, projdeme. Bůh dává odměnu těm, kdo si to zaslouží.

„Volala mi před časem jedna paní kvůli svému bratrovi. Měl velké potíže, jejich matka z toho až onemocněla. Žádala mě, moc prosila, zda bych si s ním nepromluvila, třeba přes skype, že všechny náklady uhradí...

V kostce mi vyprávěla bratrův příběh. Igor, tak se jmenoval, byl kdysi zamilován do dívky Ludmily, ale jak to tak bývá, dětská láska jim nevydržela, jejich cesty se rozešly. Luda šla do zdravotnické školy a na vysokou, stala se z ní lékařka. Igor vystudoval vojenskou školu, pak se oženil. Pracoval v armádě a bylo mu kolem čtyřiceti let, když u jeho útvaru došlo k nehodě, při níž zahynul mladý vojáček. Igor nebyl na vině, ale ten, kdo za to mohl, měl vysokou šarži, a tak se to ‚hodilo‘ právě na Igora. Nezavřeli ho, ale vyhodili s tím, že dostal nějakou výsluhu, aby o tom, co se stalo, nikde nemluvil. Z Igora se stal nešťastný, zhrzený a zklamaný člověk, byl nahněvaný na celý svět. Nedalo se s ním vydržet, však také od něj žena i s dětmi odešla k jinému muži. A to ho dorazilo, stal se z něj alkoholik, měnil se v trosku. Padal dolů, choval se jako ničema, nic ho nebavilo a také na něj nic neplatilo, ani domluvy a prosby rodiny. Nejspíš by si vzal život, ale zůstávala v něm přece jen špetka zodpovědnosti. Bránila mu v tom skutečnost, že žil se starou a chorou matkou, která potřebovala jeho pomoc. 

K našemu propojení skutečně došlo, hovořili jsme spolu poměrně dlouho. Igor ale nechtěl věřit tomu, co mu povídám, označil to za pohádky. Řekla jsem mu totiž, že se mu podle výkladu karet za rok život ze dne na den úplně změní. Ale musí napřed změnit svůj pohled a přístup. Jedině když přijme věci takové, jaké jsou, změní se i jeho život. Ten si totiž každý z nás programuje sám a Bůh pomáhá jen tomu, kdo zvládne zkoušky, jimiž prochází. Doporučila jsem ještě Igorovi knihy, které by si měl přečíst, a s tím jsme se rozloučili.

Rok utíkal jako voda. Igor zůstával stejný, až se mu jednou v noci zdál zvláštní sen. Viděl sám sebe, jak stojí na břehu řeky, chtěl chytit rybu. Voda byla kalná a špinavá, ulovil a vytáhl jen hada, který se ho snažil uštknout. V sebeobraně hada zabil a s údivem přemýšlel nad tím, jak jen mohl v tom bahně přežívat. Pak na druhém břehu uviděl své děti. Usedavě plakaly. Skočil do vody a plaval k nim, aby jim pomohl. A čím k nim byl blíž, tím byla voda čistší.

V tu chvíli se probudil. Koukl na hodiny, byly tři ráno. Spát se mu už nechtělo, pít kupodivu také ne. Šel do koupelny a v zrcadle spatřil svou tvář. To byl impulz, který potřeboval. Vypadal opravdu hrozně - celý oteklý, zarostlý, zpustlý. Rozplakal se nad sebou a rozhodl se, že musí začít jinak. Vykoupal se a šel do pokoje k matce, protože věděl, kde má schované peníze. Vzal z nich více než polovinu a z bytu odešel. Ve městě se nechal u holiče oholit a ostříhat, koupil si nové šaty, nechal si udělat manikúru… Domů se vracel jako jiný člověk a matce ještě koupil kytici. U domu ale spatřil sanitku. V tu chvíli se strašně lekl, že je s matkou zle. Rychle vyběhl po schodech do bytu a zjišťoval, co se stalo. Matce se skutečně udělalo špatně. Muže, který vtrhl do bytu, chtěla nejprve vyhodit, Igora v něm totiž vůbec nepoznala. A aby toho nebylo málo, tak lékařkou, která  k ní se záchrannou službou přijela a právě jí dávala injekci, nebyl nikdo jiný, než někdejší Igorova láska, Ludmila. Ludmila Igora ale poznala okamžitě a také on poznal ji. Objali se, rádi se viděli a rádi si po letech popovídali.

Ludmila byla vdaná za dobrého muže a měla skvělé děti. Se svým manželem Igora seznámila a pomohli mu najít práci. Později se Igor na oslavě Ludmiliných narozenin také seznámil se sestřenicí jejího manžela. Byla to rovněž lékařka, rozvedená, sama vychovávala dvě děti. A tak to skončilo nakonec happyendem…

Co dodat? Igor si mnohé v životě pokazil sám, ale také to pak napravil. Hlavní chybou bylo, že dlouho nenáviděl svou bývalou ženu a za svůj osud dával vinu všem kolem. Kdyby se hněvu a nenávisti nezbavil, zničil by sám sebe. Strasti a trápení, které nám do života přicházejí, jsou zkouškami, školou života. Nemá smysl se ptát, proč se nám to či ono děje. Je vhodné se spíše zastavit a popřemýšlet nad tím, co nás ta která nepříjemná situace má naučit."

(nam)

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

2101914
DnesDnes1156
VčeraVčera992
Tento týdenTento týden2148
Tento měsícTento měsíc23700

Partnerské weby