0142hruzovlada 1Z bohabojného a vlastenecky cítícího maršála se po smrti Johanky z Arku stal baron de Rais člověkem, který se změnil ve služebníka ďábla. Jak k tomu došlo? Velice krvavě! Zvláštní na tom celém je, že se u Gillese de Rais krvelačné sklony vůbec neprojevovaly, a to

ani během tažení proti Angličanům po boku Johanky z Arku. Vše začalo po baronově návratu na panství Tiffauges, poté, co byla Panna Orleánská upálena.

De Raisovo řádění začalo někdy kolem roku 1432 a trvalo neuvěřitelných osm let. Malí chlapci začali mizet ze všech možných i nemožných míst – z polí, luk, lesů a dokonce i příbytků – a nikdy je už nikdo nespatřil. Utrápení rodiče z Bretaně či Anjou marně hledali své potomky a vesnicemi znělo zoufání matek unesených dětí. Jako prvotní vysvětlení se nabízely různé nadpřirozené bytosti, přízraky či démoni, ale za čas bylo všem jasné, kdo je na vině. Lidé zjistili, že všude, kde se ukázali baronovi služebníci, se začaly ztrácet děti.

Řádění brutálního sadisty a nekrofila

Unesení chlapci umírali v šílených bolestech a těmi nejhrůznějšími zvrhlými způsoby. Baron je nejprve znásilnil a pak většinou rozsekal na kusy nebo jim pomalu prořízl hrdlo. Jindy jim z hrudi vytrhával ještě bijící srdce nebo rozpáral břicho, rukama roztáhl ránu a usedl do ní. Přes rameno se díval na svou oběť, aby se kochal smrtelnou agónií umírajícího. Oblíbil si i mrtvoly a nějaký čas propadl nekrofilii a hanobil těla nebohých dětí přímo v hrobech. Způsobů týrání chlapců vymyslel obrovské množství, ale byly tak zvrhlé, že o nich není ani možné psát.

Ostatků se zbavoval tak, že je spolu se svými sluhy spálil v krbu a popel rozptýlil po panství.

Obětí podle historiků mělo být kolem 150, ale spíše se jednalo o stovky. Gilles de Rais se nepřiznal ke všem, ale každopádně u soudu později podrobně popsal své zvrhlosti.

Ničemný kněz žádá krev

Toto hrůzné rozptýlení neodvádělo barona de Raise od snahy spojit se s ďáblem, aby mu zajistil bohatství. K tomu mu měl dopomoci mladý Florenťan Francesco Prelati, který nebyl ničím jiným než dalším podvodníkem. Každopádně se tento vysvěcený kněz věnoval černé magii, jeho specialitou bylo zaklínaní. Barona de Raise zaujal svou inteligencí a také tím, že dokázal – podle vlastního tvrzení – vyvolat démona Barrona.

Šarlatán Prelati tahal de Raise nějaký čas za nos a docílil toho, že šlechtic sepsal, a podepsal vlastní krví, smlouvu, v níž za neomezené vědění, moc a bohatství upsal svou duši ďáblu. Jenže pán pekla chtěl víc. Prostřednictvím Prelatiho si vyžádal ještě nepokřtěné novorozeně. Pro vraždícího maniaka, který zahubil stovky dětí, to samozřejmě nebyl problém...

Děsivá výpověď

Problém však nastal kupodivu úplně z jiného důvodu. Bretaňský vévoda Jan V. totiž dostal zálusk na de Raisova panství. Netrvalo dlouho a došlo na obvinění barona z kacířství a mravní zkázy. Čtrnáctého září 1440 byl Gilles de Rais v řetězech odvezen do města Nantes, stejně jako Prelati, jemuž se nepodařilo uprchnout. Biskup pak přikázal uvěznit všechny baronovy sluhy a překopat půdu kolem hradu Tiffauges. Soudní úředníci nalezli spoustu ostatků zavražděných dětí a vzhledem k této otřesné skutečnosti dali od de Raise všichni ruce pryč.

Vinu barona a jeho společníků projednávalo několik soudů, obžalovací spis obsahoval 49 bodů. De Rais byl zprvu arogantní a vůbec si nepřipouštěl vážnost situace. Byl přece šlechtic, a to vážený. Jenže tribunálu předsedal obávaný dominikánský inkvizitor Francie Jean Blouyn a navíc svědectví byla nepopiratelná. Rozzuření vesničané žádali baronovu hlavu.

Poprask nastal ve chvíli, kdy na vyzvání soudu musel baron vylíčit své zločiny. Bylo to asi opravdu strašné, neboť podle zápisu musel být každou chvíli někdo odnesen v mdlobách ze soudní síně. Jeho výpověď byla prý tak hrůzná, že jeden ze soudců, Jean de Malestroit, vstal a zahalil Kristovu tvář na krucifixu.

Spoluviník trestu unikl

Podle rozsudku se Gilles de Rais provinil mj. kacířstvím a uctíváním ďábla, rouháním, urážkou církve a sodomií a byl exkomunikován. Světský soud vynesl za vraždy dětí trest smrti upálením, spolu s konfiskací baronova zbývajícího majetku. Pátého října 1440 byl v Nantes de Rais nejprve oběšen a jeho mrtvé tělo poté spáleno na hranici. Stejný osud stihl i některé jeho spoluviníky, ovšem Ital Francesco Prelati mezi nimi nebyl. Pravděpodobně jej zachránil některý z vysoce postavených šlechticů, který toužil po zlatu a chtěl využít jeho služeb. Mohl to být i samotný bretaňský vévoda Jan V.

Ludmila Veselá

Foto: archiv a Pixabay

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2127454
DnesDnes487
VčeraVčera911
Tento týdenTento týden2241
Tento měsícTento měsíc20947

Partnerské weby