2644vizionar 2Po ustavení Československé republiky v roce 1918 byla „zrušena“ šlechta. Tedy nikoli v tom smyslu, že by jí byly zabaveny majetky. Ovšem šlechtické tituly vyšly z módy a nebylo nadále přípustné oslovovat nositele modré krve jako hraběcí milost či knížecí jasnost. V

tehdejším parlamentu se nenašel nikdo, kdo by prosazoval, aby se napříště krkonošská vesnice Harrachov (byla povýšena na město v roce 1965) navrátila k původnímu jménu Dörfl s odůvodněním, že by neměla nést jméno po majitelích místního panství, předcích proslulého hraběte Jana Harracha. Politici a poslanci dobře věděli, že to byl právě on, který Krkonoším přinesl proslulost…

Jan Harrach se narodil 2. listopadu roku 1828 ve znamení Štíra. Tito lidé bývají velice houževnatí a co zahájí, to také zpravidla dokončí. Jeho láska k rodnému kraji se projevila v plné míře. Zasloužil se totiž o jeho zvelebení. Nechal zde vybudovat cesty, v roce 1890 dřevěnou restauraci na Žalém a o dva roky později kamennou rozhledu. Roku 1889 stál u zrodu jilemnického Klubu českých turistů. A na jilemnickém panství také lidé, díky němu, poprvé viděli lyže.

Podporoval českou inteligenci

Hrabě Harrach byl po matce, která pocházela z rodu Lobkowiczů, Čech. Jeho vlastenecké smýšlení se mimo jiné projevilo v tom, že nechal turistické cesty opatřit informacemi v češtině. Byl to však i vizionář. Vždyť jak si jinak vysvětlit, že se zasloužil i o vybudování vlakové dráhy z Martinic do Vysokého nad Jizerou? Rozkvět jeho milovaných Krkonoš mu ležel na srdci natolik, že si uvědomil, jak nutné je zdejší přírodu chránit. A výsledek? Zřízení první krkonošské přírodní rezervace v Labském dole, která měla rozlohu přes 60 hektarů. Svoji stopu však zanechal i na poli kultury. Štědře podporoval českou inteligenci, sponzoroval významné stavby (Národní divadlo, Národní muzeum) a prosazoval spolupráci mezi Čechy a Němci. Nezahálel ani na poli politickém, stal se poslancem Říšské rady a angažoval se v jedné z kolébek politických stran – Staročeské strany.

Osudová cesta do Norska

Přenesme se ovšem na chvíli do světa fantazie. Jak asi muselo jeho lesním dělníkům být, když jim poprvé předvedl lyže? Jak se asi tvářili? Protestovali někteří z nich, že na těch úzkých „fošnách“ se přece nebudou po lese pohybovat? Někteří z nich si možná říkali, že hrabě neměl na tu zatracenou světovou výstavu do toho proklatého Osla jezdit. „Vždyť je to jen pro zlost…“ Anebo natolik věřili jeho vizionářství, o jehož pozitivních důsledcích se několikrát přesvědčili?

Jan Harrach přivezl roku 1892 z Norska hned dva páry lyží – jeden byl zhotoven z jasanu a druhý z bukového dřeva. Stály 11 zlatých. Na tu dobu to byla vysoká částka, možná, že ještě větší než za kolik byste dnes v přepočtu na tehdejší měnu zaplatili nejdražší značkové lyže. A první páry lyží pro lesní dělníky se pak dělaly podle těchto norských vzorů. Že však budou záhy sloužit také k měření sportovních sil a obratnosti, to nikdo nepředpokládal. Ovšem pět let před koncem 19. století vznikl v Jilemnici Český krkonošský spolek Ski. Netrvalo dlouho a začaly se pořádat první závody. Bezpochyby tenkrát již jejich organizátoři tušili, že se zdejší kraj se stane kolébkou českého lyžování. Prostě Harrach a lyže, to k sobě bude patřit navěky.

Otec českých lyžařů i turistů, mecenáš, politik a podnikatel, ale především člověk, který žil podle hesla „šlechtictví zavazuje“, zemřel roku 1909 ve věku 81 let. V den jeho pohřbu přijel z Prahy vlak s reprezentanty české politiky. Bylo to necelých pět let před vypuknutím I. světové války. Co by na to asi řekl šlechtic, který vykonal pro české emancipační hnutí tolik dobrého? Možná, že by mu ani pozdější odebrání titulu tolik nevadilo. Hovořily za něj totiž celoživotní skutky.

LENKA STRÁNSKÁ

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

2234963
DnesDnes157
VčeraVčera620
Tento týdenTento týden3471
Tento měsícTento měsíc11028

Partnerské weby