Teprve na konci 19. století byly objeveny a posléze přeloženy papyry s medicínským a medicínsko-magickým obsahem. Až do té doby se vlastně nic nevědělo o egyptském lékařském myšlení. Absence dokumentů a ignorování přínosu

Egypťanů v této oblasti způsobily, že zrod západní medicíny byl unisono připisován osobnosti legendárního Hippokrata. Avšak již třicet století předtím, než „otec medicíny“ položil základy novátorského lékařského myšlení, existovala egyptská medicína s rozsáhlým teoretickým a organizačním zázemím a naprosto rozhodným způsobem ovlivnila lékařství Židů, Řeků a Římanů. Základem staroegyptské medicíny byla obrana světa proti chaosu. Z chaosu totiž pochází nemoc a cílem lékaře je bojovat proti silám, které rozvracejí organismus, tedy proti hlubším příčinám nemoci. Medicína souvisela s náboženstvím, lékaři vedle kněží patřili k chrámu. Mág, kněz a lékař byli často jednou osobou.

Bruno Halioua, původem Egypťan, povoláním lékař a dlouholetý šéf pařížské kliniky, vydal před lety zajímavou publikaci „Medicína v době faraonů“, jejíž překlad z francouzského originálu se s podtitulem „Lékaři, léčitelé, mágové a balzamovači“ dostal i do rukou našich čtenářů. Shrnul v ní odborně, ale i čtivě a pro laika srozumitelně základy staroegyptské medicíny, soustředil se na roli tehdejších lékařů a objasnil dobovou etiku tohoto ušlechtilého povolání.

Jak píše v úvodu knihy jeden z předních světových egyptologů Daniel Soulié: „Zaradujme se, že jsme potkali vědce naší současnosti, kterému je blízká genetika i elektronický mikroskop a který umí podat komentář k těstu z krokodýlího lejna, jež egyptským ženám sloužilo jako antikoncepční přípravek. Jestliže jeho putování do egyptského lékařského umění vyvolá v někom údiv nad téměř neuvěřitelnými medicínskými předpisy a správností dosahovaných diagnóz, buďme si jisti, že zaujme každého čtenáře svým pochopitelným podáním a obsáhlostí své erudice.“

Závěrem snad ještě jeden poznatek ze studia hieroglyfických písemností. Většina lékařů včetně specialistů (zubařů, chirurgů a „pastýřů řitního otvoru“), leckdy vlastníků nemovitých statků (mobiliáře pro pobyt na onom světě) a různých pozemků (pro vybudování vlastní hrobky), patřila ke střední společenské vrstvě spolu s úředníky, umělci a dělníky specializujícími se na určitý obor činnosti. Lékaři, přidělení ke královskému paláci, nepochybně stoupali až do nejvyšších společenských kruhů. Při válečných výpravách však byli živeni a ubytování z péče úřední moci a jejich pacienti ošetřováni zdarma na náklady státu.  

(tes)

Planety radí i varují

Předplaďte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

Domeček zdraví

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1726669
DnesDnes895
VčeraVčera1133
Tento týdenTento týden4527
Tento měsícTento měsíc23187

Partnerské weby