Pan Josef z Berouna se redakci svěřil: „Vnučka má moc ráda vyprávění o vílách a rusalkách. Nedokážu jí ale odpovědět na otázky, proč se jim tak říká, jak pohádky o nich vznikly a podobně. Nemůžete o tom něco napsat?“
Tyto nadpřirozené bytosti figurují v mytologii Evropy od ra ného starověku. U Slovanů se vztahují nejstarší dochované zprávy o vílách k šestému století, ruské prameny o nich hovoří poprvé někdy v 11. století, v Bulharsku nacházíme záznamy o nich od 13. a v Srbsku od 14. století. Slované jim říkali víly, Germáni nixy, Keltové sidhe, Řekové nymfy. Ve středověku se pro ně vžilo starofrancouzské označení fae, což se stalo základem anglického výrazu fairy. Slovanský výraz víla má základ ve slově viliti - být posedlý, bláznivý.

Označení rusalka snad vzniklo od slova rusá - rusovlasá, snad od slova rusa - řeka. Další kategorii mezi éterickými bytostmi lesů, vod a strání tvoří divoženky. Jejich označení nejspíš vzniklo od slova divá - bláznivá, též ale může mít základ v keltském výrazu divone, latinském divus či sanskrtském déva - ve významu nadpřirozená, božská. Původ víry ve víly není zcela jasný. Mohly být reliktem původních božstev, v původním pojetí mohlo jít též o čarodějky, které později získaly nadpřirozenou podstatu. Vlivem křesťanství panovala mezi lidmi jistý čas i představa, že jsou víly dušemi předčasně zemřelých dívek (těch, které utonuly nebo spáchaly sebevraždu - někdy se jim říkalo bludičky).

Existuje spousta druhů víl. Víly horské se například objevovaly ve vyprávění především na Balkáně, žily v jeskyních a uměly se proměňovat v hady. Vzduchem se zase pohybovaly balkánské víly vzdušné, dokázaly ovlivňovat počasí, přivolat oblačnost a bouře, blesky byly jejich šípy. V Čechách se tak projevovaly Meluzína či Větrnice. Lesním vílám se také říkávalo žínky. Žily ve stromech, bývají popisované jako průsvitné dívky v lehkých šatech se zlatými nebo rusými vlasy. Právě vlasy byly zdrojem jejich síly. Lesní víly se dokázaly proměnit v koně, vlka, sokola nebo labuť, vyznaly se také v léčení a věštění. Zjevovaly se, když padala rosa nebo se tvořila duha, tančily a zpívaly…

Vodní víly - rusalky - osídlovaly prameny, jezera a řeky, měly blízko k vodníkům. Traduje se, že pokud jejich vlasy uschly, zemřely. Tyto víly prý mohly rozčesáváním svých vlasů způsobit povodeň. Mezi zlé víly patřily potom judy nebo jezinky. Žily v lesích a u vody, byly krásné, ale lidi vedly do záhuby (topily je, sváděly z cest). Na Slovensku se jim říkalo bosorky. Lidé kdysi vílám přinášeli oběti (koláče, polní plodiny, květy, stužky), aby si je naklonili. Na Rusi se o letnicích slavily rusalčiny svátky (doprovázely je hudba, tanec, zpěv a rozpustilé hry). V tomto období údajně bývaly víly velmi neklidné a nebezpečné. Proto jim býval obětován chléb, máslo a sýr, na stromy se věšely nebo do vody házely kusy látky a věnce…
(xar)
 

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2145801
DnesDnes69
VčeraVčera575
Tento týdenTento týden69
Tento měsícTento měsíc13616

Partnerské weby