Večerní rituál na opárenské zřícenině na každého z nás silně zapůsobil. Prožívali jsme ho po svém, ale vnitřně intenzivně a do hloubi duše i třináctých komnat zasunutých hluboko v duši i mysli. Na noc jsme se pohroužili každý do svých myšlenek a bylo evidentní, že někteří ještě

pokračují v meditaci. Možná i proto pak spánek přinesl podivné sny, které připomínaly přesun do jiných dimenzí, vrátily nás do minulosti. Ráno jsme se o ně podělili, stejně tak o zážitky z předchozího dne, o kterých se před spaním nikomu mluvit nechtělo. Museli jsme je vstřebat.

Mystička Gia popisuje: „S napojením na genia loci určitého místa a nahlédnutím do dějů minulých již určité zkušenosti mám. Ovšem v této lokalitě, a nejen díky rituálu, byly zážitky všech zúčastněných dosti silné. Měla jsem možnost projít místo s virgulí a energeticky je samo o sobě velmi zajímavé. 

Každopádně, když se rituál chýlil ke konci, pocítila jsem v jednu chvíli prudké ochlazení. Následovaly několikavteřinové sekvence, kdy jsem slyšela zřetelně dusot kopyt a ržání koní. Pak se mi dokonce mihl před očima obraz skupinky jezdců v temných pláštích. Následný sen jakoby potvrzoval příběh, který mé podvědomí zachytilo. V něm jsem patřila ke skupině prchajících lidí, za nimiž se hnali pronásledovatelé. Vjemy byly velmi autentické. Zvláštní pak bylo, že po probuzení, ačkoli jsem věděla, že ti lidé běh o život prohráli a zabily je meče mužů na koních, ve mně nezůstal žádný strach, negativní dojem.“

Zážitek psychotronika Josefa: „Rituál se svíčkou je pro mě vždy velmi intenzivní, obzvláště, když jej umocňuje magické místo s bohatou historií. Dostávám se do stavů, kdy cítím soulad s přírodou a pocitově prožívám to, co se událo. V tom dobrém i špatném. Tělo pak funguje jako strunný nástroj – chvíli hraje harmonické melodie, chvíli dramatické až do nepříjemné kakofonie. V noci, při rychlých dějových sekvencích, které však na sebe neustále navazovaly, jsem se ocitl v jakési hradní hodovní síni, kam neustále přicházeli další a další hosté. Byla to nějaká velká oslava významné události. Snad vítězství v těžké bitvě.

Zajímavé bylo, že mezi středověkými rytíři a šlechtici se objevovali i moji blízcí přátelé. Byli tam snad všichni. Dokonce i ti, které jsem již delší dobu neviděl. Jakoby šlo o znamení, že se s nimi mám setkat. Ze snu jsem měl neutrální pocity, spíše takové nijaké. A to je také zvláštní. Vždycky mám po prožitém snu nějaký pocit...

Každopádně jsem se hned druhý den rozhodl ozvat těm přátelům, se kterými jsem delší dobu nebyl v kontaktu. Sen byl pro mě jednoznačným znamením, že to mám udělat.“

S detektorem za poklady

Hrad Opárno se poprvé připomíná v listině z roku 1354, předpokládá se však, že byl vybudován v rozmezí let 1341 - 1354. Zbudoval jej Smil z Vchynic, později se stal dědicem jeho statků Jan Dlask z Vchynic, naposledy připomínaný roku 1472. Hrad ještě několikrát změnil majitele, roku 1532 je však již v historických dokumentech zmiňován jako pustý.

O Opárnu tvrdí jedna z pověstí, že v jeho zdech věštila sama kněžna Libuše, a tak jsme se rozhodli prověřit zdejší energie nejen kyvadlem a dalšími náležitými pomůckami, ale i detektorem kovů.

Předmětů nacházíme mnoho, zprvu se ale jedná o pozůstatky návštěvníků a turistů, kteří si tu udělali piknik či tady přespali (různé zátky, otvíráky, klíče). To teprve testujeme detektor kovů, zda funguje, jak má. Přístroj je však schopen rozeznat železo nebo hliník od zlata či stříbra, a tak není nutné kopat vždy, když se ozve zvukový signál.

Po nějakém čase jsou všichni napnutí jako struna, vypadá to na nějaký parádní úlovek.

Detektor signalizuje jako zběsilý, jde tedy o něco většího. A skutečně - nacházíme plát s nánosem hlíny, jenž může být součástí rytířského brnění. To bude muset poznat skutečný odborník, kterému nález předáme. Radost celé naší skupinky je obrovská. Náš „poklad“přece nemusí být rovnou ze zlata...

Všichni si poté chtějí detektor vyzkoušet, a tak putuje z ruky do ruky a střídavě s ním každý z nás něco nachází. Nejde však už o žádné předměty, které by pocházely ze starší doby. Možná ještě prastarý stanový kolík, který se používal v I. světové válce.

Ale to už přichází školní výprava, a tak se pomalu balíme a užíváme si posledních chvilek na tomto kouzelném místě. Však se sem ještě vrátíme. Musíme. Je tady toho ještě dost k prozkoumání. A zřícenina hradu je pro rituály jako stvořená.

(red)

Příště: Odpovědi na dotazy čtenářů - o původu Keltů, kam zmizeli apod.

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

2099982
DnesDnes216
VčeraVčera898
Tento týdenTento týden216
Tento měsícTento měsíc21768

Partnerské weby