Lady Hester Lucy Stanhope byla britská cestovatelka a amatérská archeoložka. Její vykopávky ve starověkém městě Aškelon v dnešním Izraeli jsou považovány za první vědecký výzkum a začátek archeologických prací v této

oblasti. Ve starověké Palmýře v dnešní Sýrii dali místní beduíni lady Stanhope přezdívku „Královna pouště“.

Narodila se v roce 1776 v Chevenin, kde žila až do roku 1800, kdy jí otec vyhrožoval vyděděním. Odstěhovala se k babičce Hester Pitt, hraběnce Chatham, do Burton Pynsent  House. Když babička zemřela, roku 1803 se stala majordomem v sídle svého strýce Williama Pitta, jenž byl britským premiérem. V lednu 1806, po Pittově smrti,  jí Británie udělila roční penzi 1 200 liber. Hester žila nějakou dobu u Montagu  Squre v Londýně, pak se přestěhovala do Walesu. A po smrti svého bratra v únoru 1810 opustila natrvalo Anglii.

Ztroskotání u Rhodosu

Na cestách ji doprovázel její lékař Charles Lewis Meryon, služebná Elizabeth Williams a Michael Bruce (byl o dvanáct let mladší a připojil se k ní u Gibraltaru), který se stal jejím milencem.

Když připlouvali do Athén, básník lord Byron skočil do moře, aby ji mohl co nejdříve přivítat. Z Athén cestovali do Konstantinopole, hlavního města Osmanské říše, a Hester měla v úmyslu pak odjet do Káhiry. Ale zastihla je bouře a ztroskotali na ostrově Rhodos. Přišli o veškerý majetek, včetně šatů, a tak si museli vypůjčit turecké oblečení. Hester odmítla nosit závoj, a tak si vybrala oděv tureckého muže.

Z Káhiry pokračovala na svých cestách po Středním východě. Mimo jiné navštívila Gibraltar, Maltu, Jónské ostrovy, Peloponés, Athény, Konstantinopol, Rhodos, Egypt, Palestinu, Libanon a Sýrii. Odmítla nosit závoj i v Damašku.

Expedice za pokladem

 Podle Charlese Meryona Hester získala v nějakém klášteře v Sýrii kopii středověkého rukopisu. Podle tohoto dokumentu měl být ukryt velký poklad pod zříceninami mešity v přístavním městě Aškelon, který byl v troskách 600 let. A tak v roce 1815 odcestovalak ruinám Aškelonu.

Amatérská archeoložka nejprve pečlivě prozkoumala terén a až poté určila místo vykopávek. Hned druhý den se týmu lady Stanhope podařilo najít dva metry velké torzo mramorové sochy. Postupně lokalita vydala velké množství keramiky. Objeveny byly také mramorové a žulové sloupy. Přítomnost tohoto druhu artefaktů naznačovala, že se výzkumníkům podařilo najít základy stavby, pravděpodobně baziliky. To ale ambiciózní ženu, která do Aškelonu přijela pro poklad, nezajímalo.

Vykopávky skončily po dvou týdnech zklamáním lady Stanhope. Poklad, o němž se dozvěděla od mnichů, se totiž najít nepodařilo.

Svým přesvědčením ale inspirovala řadu dalších nadšenců k vykopávkám na Předním východě. Dnes je Aškelon považován za pokladnici archeologických památek.

Astroložka s holou hlavou

 Hester se rozhodla navštívit Palmýru, i když cesta vedla pouští a nepřátelskými beduínskými kmeny. Byla oblečená jako beduín a vzala si s sebou karavanu s  22 velbloudy, kteří vezli její zavazadla. Beduíni byli její odvahou více než udiveni a emír ji přijal, byl okouzlen její odvahou a půvabem. Hester se stala Královnou pouště nebo Královnou Hester.  

V roce 1814 (čtyři roky poté, co opustila domov) se Hester usadila na úpatí Mount Lebanon a pronajala si malý klášter Mar Elias ve vesnici Abra. Začala si holit hlavu, studovat alchymii a astrologii. Byla fascinována proroky a proroctvími. Jistý prorok Richard Bromthers jí v Londýně předpověděl, že je předurčena stát se královnou Východu. Začala tomu věřit a chovala se jako středověký monarcha.  Nakrmila a ošatila každého žebráka a psance, který přišel ke dveřím. A pomalu se dostávala do finančních potíží.

Poustevnicí v horském klášteře

Po odjezdu doktora Meryona Hester opustila Mar Elias a přestěhovala se výše do hor, do zničeného kláštera v Djoun (Joun) s tajnými chodbami  a voňavými zahradami. Za sousedy měla jen místní rolníky, kteří se na ni dívali jako na královnu a věštkyni. A Hester se změnila, stala se z ní samotářská poustevnice.

Při jedné ze svých posledních návštěv roku 1837 byl doktor Charles Meryon šokován tím, jak se Hester změnila: „Zuby byly pryč, měla něco s očima, její záda se hrbila, byla kost a kůže a vykašlávala krev.“

S dluhy, které byly již mimo její kontrolu, se svět kolem ní začal hroutit. V roce 1838 britská vláda navíc zrušila její celoživotní rentu a Hester zůstala bez prostředků. Napsala protestní dopis královně Viktorii a slíbila: „Zůstanu ve svém domě, jako bych byla v hrobce, dokud se mi nedostane spravedlnosti.“ Odpovědi od královny Viktorie se nikdy nedočkala.

 Zbývající měsíce života strávila v napůl zničeném klášteře sama, nemocná a obklopená kočkami. Smrt přišla v roce 1839, kdy jí bylo 63 let.

Lady Hester Stanhope by byla pravděpodobně zapomenuta nebýt doktora Charlese Lewise Meryona, který napsal tři svazky pamětí (vyšly roku 1846) o cestách s Hester. A tak dal světu obraz skutečně pozoruhodné ženy.

Karel Kýr

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2147549
DnesDnes500
VčeraVčera604
Tento týdenTento týden1817
Tento měsícTento měsíc15364

Partnerské weby