Jižní Itálie je svá. Nepoznamenala ji ani christianizace třeskutého středověku, kdy ve střední Evropě umíraly tisíce lidí na hranicích, fanatičtí mniši zběsile mávali kříži a vyhrožovali pekelným ohněm. Nové víře se jižané nebránili, avšak přijali ji typicky po svém. Nového

zástupce Boha i se všemi Mariemi a apoštoly smíchali se svými pohanskými ochránci a božstvy a dál spokojeně praktikovali prastaré rituály a zvyky, jakoby se nechumelilo. Křesťanské kostely v jižní Itálii jsou tak plné prvků astrologických, kosmologických, ale také orientálních. Nepostrádají též pohanskou symboliku a můžete v nich často vidět i antické sloupy.

Město Tropea má například ve své katedrále kazatelnu nápadně připomínající islámský minbar, na ostrově Stromboli pro změnu nad průčelím kostela Sv. Vincenza visel ještě do loňského roku velký pentagram. Skvostnou ukázkou směsi náboženství je starověké městečko Squillace v Kalábrii. Zdejší katedrála zasvěcená Panně Marii Očekávané byla vybudována  v 11. století na zbytcích starořecké svatyně. Byzantinci tu předtím postavili kostel, avšak Normané trvali na zrušení řecko-byzantských bohoslužeb a zavedení katolických rituálů. Místním na oficialitách nijak zvlášť nezáleželo (Normanům ostatně také ne, jen se nechtěli hádat s papežem) a chrám tak začal žít vlastním životem, typicky jihoitalským. V 18. století zničilo chrám zemětřesení, které postihlo celou Kalábrii. Opravy a rekonstrukce trvaly 14 let, ale stály za to. Současná katedrála je klenotem starého města, má kamennou zdobenou fasádu a tři překrásné chrámové lodě, které připomínají víc muzeum než křesťanský kostel.

Panna Marie Očekávaná vypadá spíš jako tajemná pohanská kněžka odpočívající důstojně na lůžku. Má rozpuštěné havraní vlasy a je zahalená v modrém rouchu posetém hvězdami. Jakoby ležela na sarkofágu, přitom ji ve čtyřech rozích lůžka střeží čtyři andělé. Černé vlasy symbolizují zemi, zlaté šaty slunce, modrý plášť s hvězdami vesmír a čtyři andělé jsou čtyři elementy života – oheň, voda, země, vzduch nebo také čtyři světové strany. Madona spí a čeká na své probuzení, až bude „Očekávaná“. Výjev je tak silný a mysteriózní, že každý, kdo míjí kapli Očekávané, zastaví se a v úžasu hledí na černovlasou spící bohyni. V kapli nalevo od hlavního oltáře je něco podobného. Jednoduchý oltářík s křesťanským křížem a před ním klekátko. Jenže oltářík má místo nohou nahé vodní víly, najády. Květy bílých lilií vkusně naaranžované kolem zjemňují strohost oltáře s křížem a celý prostor jakoby se vznášel na mořských vlnách.

V pravé kapli od hlavního oltáře se nachází pýcha katedrály - betlém. Do nejmenšího detailu propracovaná legendární kulisa narození Ježíše zabírá celou jednu zeď. Naproti však stojí další Madona - Panna Marie Sedmibolestná, k té se automaticky stáčejí oči i kroky příchozích. I ona vypadá jako pohanská kněžka, která vysílá nějaké mocné vnitřní kouzlo. Sedm stříbrných mečů zabodnutých do velkého stříbrného srdce, z něhož šlehají plameny, působí na jejím černém rouchu lemovaném zlatým ornamentem zvláštní silou, která přitahuje pozornost. A úplně ji odvádí od Betléma a stejně tak od dvojnásobně větší plastiky ukřižovaného Ježíše, ležícího u jejích nohou. V mnohem starší symbolice je sedmička spojená s úplností a dokonalostí, je symbolem univerza. Sedm mečů jako sedm období – milníků bolestivého poznání v životě člověka, sedm katarzí a přerodů k dokonalosti, celistvosti. A jako potvrzení symbolika časová – sedmička jako časová fáze v lunárním měsíci (čtyři krát sedm dní v týdnu), sedm základních planet, kterým se kdysi říkalo „potulné hvězdy“, ale i sedm barev duhy jako sedm základních čaker (energetická kola času). Všechny tyto symboly obsahovaly vědy i náboženství starých Sumerů, Babyloňanů, Egypťanů. Nemohly proto chybět ani v judaismu a v Bibli. Katedrála ve Squillace je největší kamennou knihovnou města, kronikou dob dávno minulých. A je tu ještě další stavba - kostel San Matteo, jehož hlavní portál zdobí reliéfy polonahých žen a který silně připomíná helénskou architekturu. Pikantní je, že tento kostel byl přirazen ke klášteru klarisek, který stával přímo naproti. Všech osm kostelů ve Squillace obsahuje starodávné symboly, ať už na fasádách nebo uvnitř. A místní se jen tajemně usmívají - vždyť je to v pořádku, vše je přece otázkou duchovní stránky lidského života, patří k sobě. Jen tak lze pochopit celek, když posbíráme všechny jeho kousky a dáme je dohromady.

Jana Zapletalová

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

2101929
DnesDnes2
VčeraVčera1169
Tento týdenTento týden2163
Tento měsícTento měsíc23715

Partnerské weby