Eva Jungová se věnuje léčení duše, diagnostice nevědomí, hledá příčiny a souvislosti. Objevila svou metodu, s jejíž pomocí odstraňuje emoční bloky. Aby získala ucelený náhled, kombinuje několik diagnostických metod. Využívá například základy grafologie, numerologie, astropsychologie, chiromantie,

typologie, občas i psychometrie a někdy vše doplní i výkladem tarotových karet či dalšími metodami. Jejich výběr vždy záleží na okolnostech. 

Jak její diagnostika vypadá a co ke své práci potřebuje? Zjednodušeně nám to Eva vysvětlila takto:„Rozložím si člověka na atomy a pak si ho poskládám zpět jako mozaiku.  Často pracuji s klienty na dálku, a tak je pro mě důležité jejich datum narození, a pokud lze, fotografie. Jestliže ale usednou k mému stolu, diagnostikuji jejich nevědomí a nepotřebuji žádná data k tomu, abych se s nimi propojila. Postačí mi mé ‚rentgenové‘ oči.“

Kdy a jak jste se dostala k léčitelství a ezoterickým naukám?

„Měla jsem talent léčit lidi, aniž jsem o tom věděla, viděla jsem věci neviditelné už odmala. Souvislosti mi ale docházely až později, ve věku kolem 15 let. Myslím si, že mé schopnosti  souvisejí s tím, že jsem jako osmiletá zažila kolaps. Měla jsem těžký zápal plic a byla jsem v nemocnici v kritickém stavu celé dva měsíce. Tím se cosi nastartovalo. Nicméně jako malá jsem nevěnovala jevům, které jsem viděla a slyšela, příliš velkou pozornost. To až když mi lidé přestávali rozumět. Na základní škole mi začínalo být podezřelé, že já se třeba něčemu vyhýbám a spolužáci to nevidí. (smích)

Každopádně kolem toho patnáctého roku života jsem se tomu začala více věnovat, sháněla jsem si dostupnou literaturu ke studiu. Navíc jsem měla vedle sebe výbornou školitelku - vlastní maminku, která pracovala ve zdravotnictví. Chodila jsem za ní do nemocnice a děly se mi neuvěřitelné věci. Tam jsem také pochopila, že určitý léčitelský dar má i ona, i když o tom nikdy nemluvila. Ale nebylo možné přehlédnout, že když jsme se my dvě objevily někde na oddělení, pacientům pak bylo lépe. Pokud byl příjem a maminka byla u pacienta jako první, velmi často se takový člověk uzdravoval rychleji.“

Vy ale spolupracujete i se záhadology…

„Ano, s některými a v různých oblastech. Ale nejsem nikde zainteresována klubovou činností, to by mě svazovalo, potřebuji neutrální přístup. Jezdím na místa, která jsou něčím specifická, něco se tam děje a hledá se vysvětlení. To se pak dohledávají historické prameny, které by neobvyklé jevy odůvodnily. A jsem také specialista na podzemní prostory, které dokážu velmi dobře zmapovat. Nedávno jsem byla například na Rudoltickém zámečku. Tam proběhla krásná spolupráce záhadologů, kteří se nikdy předtím neviděli. Já jsem vyhotovila plánek podzemních prostor, chodeb, automatickou kresbou v prvním patře zámečku a pode mnou v podzemních prostorech ve stejný čas jezdil tým s přístroji. Nevěděli jsme o sobě, nerušili jsme se a v podstatě jsme pak zjistili, že jsme získali dost podobné informace. Přístroje vykázaly v některých jimi měřených prostorech stejné údaje, k nimž jsem se já dopracovala přes automatickou kresbu. I to beru jako důkaz, že spolupráce mezi ‚pavědou‘ a vědou je prospěšná. (smích)

Jinak třeba, když chce někdo koupit nějakou nemovitost, ověřuji a zjišťuji fakta s objektem a jeho okolím spojená. Jestli tam nebyly svatyně nebo pohřebiště, aby tam nebyla negativní energie. A když zjistím, že se na pozemku stala nějaká tragédie, tak tam potom jedu. Nedělám exorcismus, ale čistím prostory emocionálně. Projdu to tam s vodou a svící v ruce, dělám to tak intuitivně už dlouho. Připomíná to rituál, těžko se to vysvětluje, ale energie se tam vyčistí.“

Máte v rámci šetření záhad nějaký nezapomenutelný zážitek?

„Nikdy nezapomenu na natáčení dokumentu o Máchovi s panem Motlem na hradě Houska, to bylo v roce 2006. Tam se děly věci! Selhávala nám tam technika, vypínaly se mobilní telefony… Hledala se tam brána do jiné dimenze, kterou údajně prostoupil Karel Hynek Mácha do našeho tisíciletí. Tedy alespoň podle dopisu, který byl objeven a v němž to popisuje. Já se do týmu dostala v souvislosti s tím, že mapuji podzemí. Mým úkolem bylo najít ‚cestu do pekla‘. A já tam objevila podzemní prostory, o nichž do té doby nikdo nic netušil. Těsně po našem odjezdu se tam strhla strašná bouřka. Původně, když jsme na hrad dorazili, nás kastelán Konopásek žádal, ať mu to tam nezbouráme. A po té bouři pak říkal, ať už mu tam vůbec nejezdíme. Doslova se tam prý čerti ženili…“ (smích)

A co kontakty se světem zemřelých?

„První takový prožitek mám spojený se smrtí maminky. Věděla jsem přesně, kdy odchází. Bylo mi tenkrát pětadvacet let a nelze to popsat, vyjádřit slovy. Viděla jsem ji a cítila, byla to průzračně bílá mlhová postava, která přistoupila až téměř k mé posteli a rozloučila se se mnou. Nerozuměla jsem tomu, přesto jsem cítila vnitřní klid. Byla jsem první, kdo o její smrti věděl, dokonce ani lékaři ještě netušili, že umírá a že je v tomto stavu.“

Komunikujete s dušemi zemřelých? 

„Někdy přijdou, obvykle potřebují předat nějaký vzkaz. Nechtějí mě rušit, ale mají pro pozůstalé hodně důležité informace. Já se jinak umím celkem dobře bránit těmto jevům, nejsem otevřená, mohu si vybrat, zda s nimi budu komunikovat. Tedy mi nemůže nějaký duch jen tak skočit na záda, i když jsem médium.“ (smích).

Jak se ohlašují? Jak poznáte, že se s vámi snaží navázat kontakt, že po vás něco chtějí?

„Většinou kolem mě padají předměty, jednou mi šly doma dokonce hodiny pozpátku, což byl šok pro více lidí, protože v té době u nás byla návštěva. Pak se ukázalo, že v tu dobu umíral tchán. Zastavení hodin a podobné věci bývají velmi často spojené se smrtí. Stejně tak ale i zhasínání světel, i to bývá častý průvodní jev, který na přítomnost duše upozorňuje.“

Jak s nimi komunikujete?

„Já je především slyším, někdy i vidím. Sem tam mi něco napíšou přes automatickou kresbu.“

Redakci se občas ozvou lidé, kteří tvrdí, že byli napadeni duchem či nějakou tajemnou silou. Objevily se jim na těle šrámy, podlitiny… Čím je to způsobeno? Útočí duše či nějaké entity?

„Podle mě jde o emoční paměť místa a napadení lidé někdy jen zkrátka překročí hranice. Setkala jsem se s něčím podobným jednou, při výjezdu do východních Čech. Byla tam paní, vysokoškolsky vzdělaná, která byla napadána. Byla z toho velmi nešťastná, došlo to tak daleko, že se dostala do péče psychologů a psychiatrů. Později vyšlo najevo, že ataky měl na svědomí někdo z příbuzných, z členů jejího rodu. Kdysi byl zavražděn a domáhal se spravedlnosti, tedy odhalení pravdy. Když se vše zadokumentovalo, měla pak už paní pokoj. Ale jestli existují i nějaké nebezpečné entity, na to nemohu odpovědět, s tím zkušenosti nemám. Jsem terapeutka, která se věnuje i psychologii a spíše se dostávám k případům, kdy mají lidé určitou psychotickou poruchu. Z jejich strany jde o jakési nárokování si pozornosti a péče.“

Lucie Zemanová

Kontakt:www.evadiagnostika.cz, e-mail - Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

2101941
DnesDnes14
VčeraVčera1169
Tento týdenTento týden2175
Tento měsícTento měsíc23727

Partnerské weby