Skotsko je krajinou hor, skal, močálů, hlubokých jezer a zřícenin hradů na vysokých útesech bičovaných věčně rozbouřeným mořem. A ovšem také duchů, zjevení, strašidel a přízraků.

Je to bezpochyby fenoménem keltské duše, která je dodnes ukryta hluboko

uvnitř Skotů, že se v této divoké zemi prakticky ke každému kříži, bludnému kamenu, křižovatce cest, domu či zdejšímu hradu a zámku váže nějaká pověst nebo legenda. Povětšinou krvavá a tragická, což je dané dějinami země.

Faktem je, že tak silným výskytem paranormálním jevů se vedle Skotska může pochlubit snad jen část taktéž keltského Irska. Navíc zdejší duchové a strašidla nejsou jen „obyčejní“ vodníci, bílé paní, vlkodlaci, ohniví muži či upíři nebo černí lovci prchající oblohou v ďáblově kočáře. Skotské paranormální jevy jsou často na naše české podmínky značně originální. Je tady možné narazit na místo, kde straší dolní část ženy, kterou kdysi manžel rozčtvrtil kvůli nevěře, nebo na pouhé mrtvolně bledé kusy rukou a nohou, jako je tomu u některých přízraků utopených námořníků na západním pobřeží Skotska a Vnitřních Hebrid. Často se setkáme na skotských hradech také s nesmyvatelnými skvrnami od krve, coby důkazy starých vražd. Na mnoha zámcích se navíc zjevují duchové těch, kteří byli kdysi z různých důvodů zazděni. I v dnešní materialistické době tu lidem ztrpčuje život ryze anglosaské zjevení zvané poltergeist.

Oběti vražd trpí dodnes

Jak už bylo řečeno, mnohé tyto přízraky mají svůj reálný základ, vysledovatelnou historii. To je i případ zjevení z útesů u hradu Dunnotar jižně od Aberdeenu, pojmenovaných podle keltského „Dun“, tedy „Místo síly“. Hradu, založeného už keltským kmenem Piktů ve 3. století po Kristu, se původně ve středověku říkalo Dun Fother - Silná pevnost, což potvrdila i jeho nedobytnost při nájezdech dánských Vikingů. Místo připomíná masové vraždění a spoustu krve. V 17. století se zde ukrývaly skotské korunovační klenoty, a proto byl hrad mezi lety 1651 - 52 dlouhých osm měsíců obléhán Cromwellovým vojskem. Když pak konečně padl, zjistili Angličané, že klenoty nevyčíslitelné hodnoty zde už nejsou (teprve mnohem později vyšlo najevo, že byly z pevnosti tajně vyneseny v košíku na ryby). Marně tedy k smrti umučili několik obránců, včetně hradního pána George Oglivy a jeho ženy Elizabeth Douglas. Právě tyto přízraky zřízené tak, jak kdysi jejich těla zohavili Angličané, se nyní objevují za bouřlivých a bezměsíčných nocí v troskách hradu a kolem hradního útesu. Ti, kteří je tu občas měli to „štěstí“ uvidět, z toho rozhodně radost neměli.

V roce 1685 sloužil Dunnotar jako vězení. V jeho kobkách bylo v nelidských podmínkách umučeno pro své náboženské vyznání 122 mužů a 45 žen, příznivců tzv. Úmluvy. Mnozí z nich zde vypustili své duše, ale ještě předtím stačili mučitele proklít. Jejich bezhlavá a rozčtvrcená torza se tu mají také zjevovat, jak jedou v kočáru taženém po obloze od moře k hradu. Dokud prý nebude Skotsko doopravdy svobodné a samostatné, nenajdou jejich duše pokoje. Tak zní legenda.

Text a foto: Petr Blahuš

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2204046
DnesDnes336
VčeraVčera499
Tento týdenTento týden3720
Tento měsícTento měsíc13796

Partnerské weby