Nad vchodem do restaurace byl nepřehlédnutelný nápis Bowling a moji dva přátelé se divili, kam je vedu, vždyť tady se hází koulema. Svůj komentář jsem radši spolkl. Přijeli jsme autobusem, dlouhán Vilda, někdejší učitel jazyků, malíř a

tlouštík Ota. Já jsem vypadal jako já. S kamarády, dnes už sedmdesátníky, jsme se domluvili, že rozluštíme jednu historickou záhadu.

Velkou restaurační místností jsme jen prošli, obsadili jsme stolek na venkovní terásce. Dosud bylo ráno, z vlahé mlhy se klubalo sluníčko. Bylo přesně takové počasí jako v onom srpnu 1813.

„Není támhleto Horka, odkud Vandamme shlížel na útěk Schwarzenbergovy armády?“ ozval se Vilda.

„Nepředbíhej,“ napomenul jsem ho. „Vezmeme to od začátku. Na Horku se půjdeme podívat později.“

„Mám hlad,“ oznámil malíř.

Na terásku vyšlo zjevení v černém s bílou zástěrkou a zlatým úsměvem.

„Pánové si budou přát kávu?“ I hlas měl zlatý témbr.

„Pánové by si přáli něco podstatnějšího.“

„Co by pánové řekli hrachové polévce s párkem?“

„Pánové by řekli ano...“

Pochutnali jsme si, na pivo bylo ještě brzy, a tak jsme se do toho dali. Po bitvě u Lipska pojal Napoleon plán vpadnout vojákům, vracejícím se přes Čechy, do zad. Přesouval se se svou armádou do obce jménem Studánka s tím, že až ji bude mít pohromadě, vyrazí.

„Teď by bodlo pivo,“ zahlásil malíř.

Objednáno, pochváleno, vypito, objednáno ještě jednou. Pokračovali jsme. V té vsi mohly být jen dvě výstavné budovy, fara a hospoda. Kvartýrmajstr určitě neubytoval císaře na faře.

Jenže když byla armáda konečně v bojovém stavu, Napoleon se nevydal v jejím čele, aby bleskově obsadil českou kotlinu. Pověřil tím generála Vandamma (dokonce mu prý slíbil českou korunu). A právě to je ta záhada. Proč…?

K obědu jsme si dali kulinářský skvost, jmenoval se Pirát a přílohou byly křupavé hranolky. Chtělo by to chvilku odpočinku se zavřenýma očima, ale to nám nedovolovalo Napoleonovo tajemství. Postup armády i bez něho byl celkem hladký, zdržoval jej jen pluk kozáků, který se stavěl na odpor. Třetího dne slavil Vandamme na chlumeckém zámku vítězství, místo aby pokračoval v tažení.

Mezitím však ruský velitel generál Jermolov postavil dělostřeleckou linii a ta nazítří ležérně postupující Francouze rozstřílela na cucky. Prchajícího Vandamma zajali na polní cestě, je tam památníček.

„Zajdeme si tam a já si ho skicnu,“ slíbil malíř.

„To pořád ještě nevysvětluje,“ namítl jsem, „proč se císař nevydal na tažení v čele svých vojsk.“

„Ale vysvětluje.“ Situaci na bojišti líčil učitel Vilda. V té chvíli nám číšnice nesla čokoládový dort.

„Podívejte se na ten ženskej zázrak. To je zrovna ten typ, jaké měl Napoleon rád. Sázím se, že v té hospodě, kde ho ubytovali, taková číšnice byla. A tak tam zůstal. Do jaké míry u číšnice uspěl, toť otázka - odepřete něco císaři. Budiž mu přáno, stejně už mu zbývalo jen Waterloo...“

To že jedna ženská změnila dějiny, jsme samozřejmě museli zapít a Frankovku měli v Bowlingu znamenitou. K památníčku místa, kde zajali Vandamma, který se nestal českým králem, jsme nešli, ani na Horku, kdo by se tam drápal potmě a se vším tím jídlem a pitím v sobě.

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1830068
DnesDnes113
VčeraVčera825
Tento týdenTento týden3523
Tento měsícTento měsíc20502

Partnerské weby