Bylo mi asi dvanáct let, když jsem viděl film, ve kterém piráti přepadli loď pašující alkohol. Posádku odzbrojili a přenesli na své plavidlo lahví, kolik se na něj vešlo. Sotva odrazili od vyloupené lodi, urazili u jedné bedny víko a vytahali z ní lahve whisky. Asi neměli po ruce vývrtku, protože tasili šavle a jali se hrdla lahví

odsekávat. Jaksi jsem nevzal na vědomí, jak to šlo snadno. Díval jsem se, jak námořní lupiči na filmovém plátně lokají nápoj přímo z lahví s useknutým hrdlem a umínil jsem si, že jednou budu otevíral lahve jedině tímto způsobem. Nikdy k tomu nedošlo z důvodu nedostatku lahví whisky.

Sem tam se nějaká lahev v mém životě samozřejmě objevila. Stává se to i teď a bývá to víno. Některá lahev je opatřena kovovým uzávěrem, který je v půlce perforován, takže když jím pootočíte, on popraská a lahev je otevřena. Jenže někdy se snažíte uzávěrem otočit a ono to nejde, perforované místo ne a ne popraskat. A vás stíhá kritický pohled partnerky. Nezbývá než vzít nůž, potupně lahev položit a to nedostatečně perforované místo prořezat. Zjistíte, že plech na uzávěru byl silný a tvrdý a v místě řezu tak ostrý, že se vám na palci objeví skvrnka krve. A navíc, přiznejme si, že to víno není nic moc.

Značka, kterou koupila přítelkyně, slibuje kvalitu. Podle viněty je navíc víno tři roky staré a lahev je uzavřena zátkou. Pominete fakt, že se nejedná o zátku korkovou, ale vyrobenou z nějaké hmoty na způsob gumy. Zavrtáte do zátky vývrtku, sevřete lahev mezi koleny a zatáhnete. Taháte jako zběsilí a zátka se ani nehne.

„Ukaž, prosím tě!“ Zazněl mi nad hlavou posměšný hlas.

Přítelkyně má obrovskou sílu, v očích se jí zračí vědomí, že lidé ji pořád ještě titulují: „mladá paní“. Zatímco já jsem ve věku, kdy mi i trolejbus dává na přechodu pro chodce přednost.

Chopila se lahve a opakovala můj pokus. Neúspěšně.

„To není možný,“ vydechla. „Ten špunt je nevytažitelný.“

Zjistili jsme, že zátka je po okrajích zatvrdlá. Zkoušel jsem ji odříznout špičkou nože. Nepomohlo to.

Vzpomněl jsem si na sedánku bývalých členů opery ve foyeru divadla, kterou ředitel obohatil baňatou lahví exkluzivního vína a nezapomněl ani na vývrtku. Jenže zátka v lahvi se chovala zrovna tak. Kolega Mirek S. prohlásil, že nejlepší bude vrazit špunt dovnitř. Dokonce vypátral v kamrlíku uklízeček vhodný nástroj – smetáček. Konec držadla tak akorát pasoval do hrdla lahve. Nasadil jej a udeřil na opačnou stranu. Ozval se třesk, láhev se rozlétla na všechny strany a vzácný nápoj krvavě zbarvil stůl. To jsem riskovat nechtěl. Vyšrouboval jsem vývrtku a nožem odloubal tak centimetr z té gumové zátky. Znovu jsem zašrouboval vývrtku, vložil lahev mezi kolena a tahal. Šlo to ztuha, ale špunt kapituloval. Triumfálně jsem se podíval na přítelkyni.

Pravila: „A kdo bude nalejvat?“

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

2012867
DnesDnes91
VčeraVčera708
Tento týdenTento týden2947
Tento měsícTento měsíc9192

Partnerské weby