Několik generací vyrůstalo na jeho Lovcích mamutů, Osadě Havranů a Hrdinu Nikovi. Zvláště posledně jmenovaný mě, jako malou čtenářku, svým neohroženým bojem proti zlým Avarům velice fascinoval. Spisovatel Eduard Štorch, který se narodil před 140 lety, byl však nejen významným autorem knih pro mládež a archeologem, ale i

pedagogem. Dokonce by se dalo říci, že právě zde zanechal stopu nejvýraznější. Však tento obor také vystudoval na Českém ústavu ku vzdělávání učitelů v Hradci Králové.

Slyšeli jste někdy v souvislosti s Eduardem Štorchem například o projektu Dětská farma na Libeňském ostrově? Zde si začátkem 20. let minulého století pronajal pozemek a na „vyšších“ místech si vymohl, že jeho ostrov se zachová k účelu výchovy pražské mládeže. Mecenáše však, bohužel, nenašel, a tak musel do projektu vložit peníze vlastní. Vznikla dětská základna s hřištěm a školou v přírodě. Než však Dětská farma spatřila světlo světa, musel se Štorch poprat s úředním šimlem. Ten nekompromisně požadoval postavit pro děti přístřeší, zajistit pitnou vodu a toalety. Ovšem svým entuziasmem nakazil ostatní kolegy ve státní škole natolik, že se například přírodopis a náboženství uvolili vyučovat na libeňské škole v přírodě.

Děti byly projektem nadšeny. Nejprve si farmu okukovaly. Štorch je prý nechal vyřádit, pak zhruba po dvou dnech jim navrhl, že by trocha toho učení nezaškodila. Pohrůžka: „Zůstaneš po škole“ zde pozbývala platnosti. Dětem se tu tak líbilo, že nejvíce na ně platila věta: „Budeš-li zlobit, půjdeš domů.“

Do ciziny řádně připraveni

Eduarda Štorcha bychom bez přehánění mohli nazvat školským reformátorem. Například byl proti tomu, aby si žáci a studenti cpali do hlavy v dějepisu pouze strohá fakta a letopočty. Od roku 1935 vydal postupně třídílnou učebnici, která se jmenovala Pracovní učebnice dějepisu pro školy měšťanské. Ta vyvolala mezi veřejností a odborníky hotovou revoluci, zvláště se nelíbila katolické církvi, neboť k ní nebyla ve světle historických faktů právě shovívavá.

Věděli jste například, že Eduard Štorch, který razil heslo - ve zdravém těle zdravý duch - byl prvním, kdo uspořádal lyžařské kurzy pro pražské děti? A to již ve 20. letech minulého století. Mohly se ho zúčastnit i děti z chudších rodin, kterým obětavý pedagog hradil výstroj a výzbroj. Kurzy získaly obrovskou popularitu, bez přehánění by se dalo říci, že se jednalo o největší projekt tohoto druhu v tehdejším Československu a od roku 1926 na ně dokonce přispívalo i ministerstvo školství. Díky Štorchovi se mohly děti ze sociálně slabých rodin podívat i za hranice, do tehdejší Jugoslávie. Předtím však chlapci ve věku od 11 do 15 let, kteří se výpravy k moři měli zúčastnit, museli absolvovat čtyřměsíční kurz, ve kterém se dozvěděli něco o Dalmácii a Černé Hoře a naučili se základům chorvatštiny. Součástí kurzu byla výuka plavání, veslování, táboření. Nechyběla ani tzv. mravně-výchovná část. To aby se chlapci v cizině řádně chovali a nedělali naší zemi ostudu. Pozoruhodné, že?

Eduard Štorch byl člověkem nesmírně činorodým. Prosazoval tezi, že „učitel musí být mezi dětmi šťasten a práce má být veselá, bez donucení a tělesného či duševního týrání dětí“. Celým svým životem a prací se snažil jít příkladem a my, kteří jsme jeho úžasné knihy četli, víme, že fantazie a vypravěčský talent bylo to, co dělalo jeho díla tak jedinečnými.

LENKA STRÁNSKÁ

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1896234
DnesDnes586
VčeraVčera657
Tento týdenTento týden3156
Tento měsícTento měsíc14662

Partnerské weby