„Jakého umělce ztrácí svět mou smrtí...“ Tato slova měl prý těsně před svou vynucenou sebevraždou prohlásit nechvalně proslulý císař Nero, od jehož smrti uplyne 6. června 1 950 let.

 

Dnes již víme, že se do historie nezapsal zrovna zlatým písmem, i když po tom na počátku své vlády toužil. Jestli byl umělec? Skládal verše, hrál na lyru, zpíval. Zda to dělal dobře, se už nikdy nedozvíme. Pokud ne, stejně by mu nikdo z okolí tvrdou pravdu do očí neřekl. Ale jeho vychovatel Seneca ho jistě vzdělal náležitě a dobrý vkus tedy Neronovi nechyběl, jakož i cit pro gramatiku a rétoriku.

Nera známe jako matkovraha. Matka Agrippina mu tak dlouho zametala cestičku k trůnu, až na to sama doplatila. Předtím mu však musel jít z cesty Britannikus, právoplatný dědic trůnu po císaři Claudiovi, i manželka Octavia. Ta proto, že se Nero chtěl oženit s římskou kráskou Poppaeou Sabinou.

Za čtrnáct let své vlády toho Nero stihl hodně. Rozhazoval veřejné peníze, odstraňoval z cesty své politické odpůrce a v podstatě způsobil, že jeho moudrý vychovatel, filozof Seneca, spáchal sebevraždu.

Historie viní císaře Nerona z toho, že nechal zapálit Řím. V některých historických románech se pak zdůrazňuje, že to udělal proto, aby mohl vystavět město větší, krásnější a zalíbil se plebejcům, kteří měli jeho hrůzovlády také dost.

Požár součást revolty?

Ovšem někteří dnešní historici se přiklánějí k názoru, že císař město zapálit nenechal. Prý se jedná o výplod prokřesťanských a prožidovských spisovatelů. Takže krutá scéna z filmu Quo vadis, při které jsou v cirku vražděni křesťané, nemusí být v souladu s historickými reáliemi. Kde je tedy pravda? Nedíval se Nero na hořící Řím? Nepronášel přitom verše? Nenechal básník Petronius otevřít své sýpky, aby nakrmil hladovějící Římany?

Profesor historie na univerzitě v německé Konstanzi Gerhard Baudy se nechal před několika lety slyšet, že požár nebyl výsledkem náhody, ale součástí revolty skupiny, která snila o pádu impéria. Jiní badatelé se však domnívají, že požár v roce 64 byl následkem vysokých letních teplot a větru.

Pravdou ovšem je, že někteří křesťané to poté, kdy Řím lehl popelem, odnesli. Historik Tacitus píše, že mnoho z nich bylo potřeno dehtem, zapáleno a použito jako lidské pochodně pro osvětlení cesty Neronovi, který trpěl nespavostí a dopřával si noční procházky.

LENKA STRÁNSKÁ

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1874951
DnesDnes284
VčeraVčera1029
Tento týdenTento týden4594
Tento měsícTento měsíc17522

Partnerské weby