Manželství bavorského vévody Maxe a Ludviky z rodu Bádenského bylo požehnáno devíti dětmi. Osud určil neobyčejně tragický konec krásné Alžbětě (známé jako Sissi), provdané za rakouského císaře Františka Josefa I., a její

nejmladší a neméně půvabné sestře Žofii, pozdější vévodkyni z Alenconu.

Krása obou princezen z rodu Wittelsbašského byla jejich štěstím a kletbou zároveň. Staré portréty obou vznešených šlechtičen z mládí i z let ženské zralosti ukazují všechny jejich půvaby, překrásné byly především jejich vlasy. Žofie na ně byla také náležitě pyšná.

Na zámku bývalo veselo

Princezna Žofie Charlotta Augustýna se narodila – stejně jako všichni její ostatní sourozenci – na zámku Possenhofen roku 1847 , kde bývalo stále veselo, protože vévoda Max Bavorský, její otec, byl vždy dobře naložen a obklopoval se bohémskou společností. Starost o početnou rodinu, a hlavně výchovu dětí, přenechal zcela své choti. Z otcovy bohémské povahy zůstalo něco v povaze všech dcer, z nichž nejstarší Helenka se stala později princeznou von Thurn und Taxis. Marie pak královnou neapolskou a před nešťastnou Žofií narozená Matylda byla provdána za hraběte von Trani. Matka Ludvika vkládala největší naděje do krásné Alžběty, jejíž vztah k Františku Josefovi byl označován za „lásku na první pohled“. Třiadvacetiletý císařský ženich byl dokonce ochoten postarat se o věno pro svou vyvolenou. Miloval ji prý tak, že „by si ji vzal, i kdyby měla jen jedinou košili“.

Nerozhodný nápadník

Jiné to bylo se Žofií, která byla zasnoubena s bavorským králem a současně bratrancem Ludvíkem II. Ten ale několikrát na poslední chvíli oddálil den svatby. Princeznička z toho byla zoufalá. Nakonec jí den před dalším termínem svatby Ludvík II. napsal: „Mám tě rád, ale nade všecko miluji svobodu, proto ti vracím slovo.“ Žofie těžce nesla ponížení z tak málo královského a náhlého odmítnutí. Devatenáctileté srdce bylo poprvé hořce zklamáno.

Když slavila princezna Žofie dvacáté narozeniny, objevil se znenadání jako první gratulant – bavorský král Ludvík. Zdálo se, že se přece jen rozmyslel, že snad přece jeho srdce nebylo tak lhostejné ke krásné mladé ženě. Ale jak se nečekaně objevil, tak náhle zase zmizel.

Za dva roky nato se Žofie provdala se za prince z rodu Bourbonsko - Orleánského Ferdinanda z Alenconu, synovce krále Ludvíka Filipa.

Hrůza na dobročinném bazaru

Manželství vévodkyně Žofie bylo tuctové, holdovala sebelásce, ráda cestovala, sídlila střídavě v Paříži a ve Vídni, jezdila po světových lázních, doma nacházela největší potěšení v chovu celých smeček psů a stád koní. Vévoda z Alenconu zůstával stále častěji osamocen.

V květnu roku 1897 pořádaly v Paříži dámy z aristokratických kruhů velký dobročinný bazar, pro který byla postavena zvláštní budova, jakýsi letohrádek ze dřeva a plátna. V jedné části byl umístěn i kinematograf bratrů Lumiérů na plynové zařízení. Bylo odpoledne před pátou hodinou, kdy v bazaru bylo asi půl druhého tisíce návštěvníků. Vévodkyně obsluhovala právě jednoho senátora, když se náhle zablesklo a v sálu s kinematografem začalo hořet. Bazar byl v několika minutách v plamenech. Nastala panika, a tak byly východy z hořícího pekla v několika minutách zataraseny. Vévodkyně z Alenconu se snažila pomoci ostatním nešťastníkům, což se jí stalo osudným. Nestačila uniknout. Když byl oheň zdolán, ležela na troskách pavilonu dobročinného bazaru hromada ohořelých těl. Mezi prvními přispěchal vévoda z Alenconu, který spatřil jen smutné pozůstatky kdysi tak nádherné a půvabné choti.

(ryp)

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

2015961
DnesDnes351
VčeraVčera777
Tento týdenTento týden1128
Tento měsícTento měsíc12286

Partnerské weby