Možná si někteří z vás vzpomínáte na školní dějepis, ve kterém jsme se učili o tomto vůdci největšího selského povstání v Uhersku. To, co nám bezpochyby utkvělo v paměti, byl neobyčejně krutý způsob jeho konce. Jiří Dóža byl posazen na do ruda rozžhavený železný

trůn a na hlavu mu byla dána neméně rozpálená koruna. To proto, aby si ještě v posledních chvílích zapamatoval, že napravovat tehdejší feudální poměry a pokusit se vládnout za přispění odbojných sedláků se nevyplácí.

Ovšem o jeho předchozím životě se toho mnoho neví. I erudovaní historici přiznávají, že jak předtím žil, je pro ně záhada. Narodil se roku 1470 v Sedmihradsku (součást dnešního Rumunska). Společensky se řadil mezi zemany, tehdejší nižší šlechtu. Chudý tedy rozhodně nebyl a problémy uherského poddaného lidu ho zajímat nemusely. Ovšem nešlo o žádného beránka. V životě středověkého šlechtice, a zvláště toho, který musel čelit osmanským výbojům, nebylo výjimkou, že měl na svědomí nějaký ten lidský život. V případě Jiřího Dóži to byl prý vznešený Turek. Král Vladislav Jagelonský Dóžu pasoval na rytíře a očekávalo se, že se postaví do čela křižácké výpravy. Tak se také stalo.

Byla za tím touha po slávě?

Členové křižácké výpravy však nebyli udatní rytíři a další šlechtici, jak tomu bývalo v dřívějších dobách. Ta Dóžova měla ve svých řadách sedláky, řemeslníky a těm bylo zřejmě jedno, zda „Turka“ porazí. Mnohem více jim leželo na srdci, že jejich rodiny doma strádají, že nemohou provozovat své řemeslo či se starat o pole a dobytek. A tak místo proti „musulmanům“ začali bojovat proti církvi a šlechtě. Velmi nevybíravým způsobem plenili jejich majetky, připravovali je o život. Do dějin Uherska vešlo toto povstání pod přídomkem „selské“ a zastaveno šlechtickými vojsky bylo v červenci roku 1514.

Odplata byla neúprosná. Dóžův bratr byl rozčtvrcen a několik stovek stoupenců odešlo z tohoto světa 20. července téhož roku krutou smrtí – nabodnutím na kůl. Následovalo uzákonění nevolnictví, takže lze říci, že poměry rolníků se ještě více zhoršily.

Naskýtá se otázka: Co vedlo Jiřího Dóžu, příslušníka nižší šlechty, k tomu, že se začal zastávat utlačovaných? Touha po majetku? Možná. Ale spíše by se dalo usuzovat, že touha po slávě. Možná se chtěl ujmout trůnu a vlády nad uherskou zemí a věřil, že mu to rozhořčení členové křižácké výpravy umožní.

Proč však dovolil davu, aby ničil církevní majetek? Vždyť musel být zapálený římský katolík? Jinak by se přece do čela křižáckých vojsk nepostavil...

LENKA STRÁNSKÁ

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1992071
DnesDnes699
VčeraVčera738
Tento týdenTento týden3091
Tento měsícTento měsíc11687

Partnerské weby