„Ve Spiritu jste psali o faráři Kryštofu Lautnerovi, jenž byl také jednou z obětí čarodějnických procesů, které se odehrály na konci 17. století na Šumpersku. Zajímalo by mě, zda se hony na čarodějnice pořádaly s nástupem inkvizice nebo již dříve.“

Věra V., Chomutov

 

Na čarodějnice a temné síly se věřilo již ve starověku, dávno před nástupem křesťanství. Zabýval se jimi i známý babylonský Chammurapiho zákoník. Jenže v té době neexistovala „očista ohněm“, domnělé čarodějnice se kamenovaly, narážely na kůly. Staří Germáni dávali pak přednost utopení. Upalování začalo až ve starověkém Římě. Je zajímavé, že Římané nepovažovali za čarodějnici nebo čaroděje nikoho, kdo se například vyznal v léčivých bylinách. Také uhranutí dobytka nebývalo tenkrát na pořadu dne. Spíše se věřilo, že se čarodějnice mohou proměňovat ve zvířata, stáhnout z nebe Měsíc nebo zastavit vítr. Dokonce i krást mrtvoly. Obvinění z čarodějnictví si zažil také spisovatel Lucius Apuleius, autor novely Zlatý osel. Proč? Prý si moc často čistil zuby a pitval ryby. Je zajímavé, že v raném středověku se čarodějnictví považovalo za pověru a procesy zcela vymizely. Objevily se opět až se zahájením křížových výprav do Orientu. Ale drakonické tresty neexistovaly, církev se spokojila s exkomunikací každého podezřelého. K prvním inkvizičním procesům došlo v Německu po roce 1230 z iniciativy inkvizitora Konráda z Marburku. Od té doby obviněné nešťastníky čekal jediný trest – smrt upálením. Od nesmyslných a krutých procesů si mohli lidé oddechnout až v polovině 18. století. Poslední z nich se uskutečnily v Kanadě, Nové Anglii a Mexiku. Noví osadníci si sem zkrátka přivezli staré předsudky.

(les)

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1972306
DnesDnes659
VčeraVčera816
Tento týdenTento týden659
Tento měsícTento měsíc17911

Partnerské weby