Traduje se, že krůta má sedmero druhů masa. Já rozeznávám krůtí maso světlé a tmavé. Abych našel všech sedm druhů, musel bych ohlodávat celý trup tohoto ptáka. A kupte si celou krůtu, to abyste si při dnešních cenách vzali

půjčku.

Naštěstí si můžete koupit třeba dvě stehna (krůtí), dva řízky nebo prostě jiné porce, aniž vaše peněženka zapláče. Má přítelkyně z nich dokáže vykouzlit takovou pochoutku, že to voní i z mobilu, když mi zvěstuje, co bude v neděli k obědu.

Podobné je to i s králíkem, společné mají tyto dvě královské krmě i to, že je možné je zapít výhradně pivem. Nikoli však přepít.

Nikdy nezapomenu na poslední prázdniny u strýce hajného na samotě pod zříceninou hradu Kumburku.

Na víkend sem přijely dvě spřátelené rodiny z Prahy a ocitl se tu i Bubík H., sládek z novopackého pivovaru, který tam nějak dal dopravit dvě bedničky piva. Rozhodlo se, že k nedělnímu obědu bude králík. Mezitím se pilně otevíraly láhve a jeden z hostů si vymínil, že obětované zvíře musí být zastřeleno.

Strýc s jistými rozpaky vytáhl vyhlédnuté zvíře z králíkárny, přinesl flobertku a šel raději od toho. Puška šla z ruky do ruky, střely se zarývaly do králíkárny, zatímco králík se nevzrušeně pásl pod ní. Strýc se na to někde z úkrytu nemohl koukat, dal mackovi hranou dlaně jednu za ucho, zařízl ho, stáhl a vykuchal.

Králík byl uložen na velký pekáč, posypán kořením a obložen cibulí. Procesu bylo přihlíženo za zvuku otevíraných láhví. Bubík se nabídl, že bude přikládat do kamen a podlévat pečeni a zásobil se na to několika láhvemi piva. Nikdo nevzal v úvahu, že už má víc než dost. Společnost odešla ven a obdivovala výhled na hrad. Bubík měl v tomto stavu poněkud přehnané pohyby. Když chtěl podlévat, vyklouzl mu pekáč z ruky, obsah vypadl a šťáva se vylila na zem.

Strýc jej přistihl, jak nabírá šťávu z podlahy dlaněmi, vrací ji do pekáče a nadává. Vyhnal ho na seník, kde Bubík hned usnul a hostinu zaspal. Králík byl výborný a na něho zbyly jen kosti.

Semilský pivovárek už dávno dovařil. Tenkrát měl pouhých jedenáct zaměstnanců včetně šoféra, kočího a vzteklého koně Karla. Neměl varnu elektrickou ani parní, ale prastarou, ve které se topilo uhlím. Když na to měli chlapi náladu, složili se a koupili u řezníka pěkný kus masa, obložili kořením a zabalili do pergamenu a starých novin, topič Richtr rozhrábl žhavý popel a zahrábl jej, když do něj bednář Šikýř navlhčený balíček hodil.

Po vytažení byly noviny zuhelnatělé, pergamen netknutý. Krájet tu fantastickou lahůdku a rozdávat kolem jako velekněz ty voňavé plátky, bylo právo pana podstaršího – mého táty…

Léta jsem si říkal, že by to možná šlo i na ohníčku. Takže vás ujišťuji, že to opravdu jde.

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2257759
DnesDnes99
VčeraVčera945
Tento týdenTento týden5809
Tento měsícTento měsíc13167

Partnerské weby