Ke stému výročí vzniku Československa vychází kniha Marcely Kohoutové, která nese název Provařená historie. Autorka v ní popisuje životní osudy své prababičky, vyhlášené kuchařky, která vařila v nóbl rodinách ve Vídni a Budapešti ještě v době

rakousko-uherské monarchie. Součástí knížky jsou nejproslulejší recepty z doby starého mocnářství a první republiky, které prababička zanechala ženským potomkům jako součást „rodinného stříbra“. Marcelina prababička byla prostá, ale zároveň obdivuhodná žena, se kterou se život nemazlil. O svého prvního manžela přišla bezprostředně po svatbě. Po vypuknutí I. světové války musel narukovat a padl kdesi na Haliči.

Jste autorkou pěti knížek, ale určitě jste nad tím, jak zpracovat osudy své prababičky, dlouho přemýšlela.

Všechno to začalo tím, že jsem si uvědomila, že by se na podobné lidi asi nemělo úplně zapomínat.

Historické události 20. století byly hodně složité a naší země se citelně dotkly. Ne každý z našich předků v těch nelehkých dobách obstál. I když prababička s pradědečkem byli úplně obyčejní lidé, o kterých se nikdy nebude psát v učebnicích dějepisu, zaslouží si aspoň tohle drobné připomenutí jejich neobyčejných životů.

Kniha začíná jednou příhodou, na kterou vaše prababička celý život vzpomínala. Můžete přiblížit o co šlo?

V prosinci 1921 navštívil Dr. Edvard Beneš ještě jako ministr zahraničních věcí Podkarpatskou Rus, město Užhorod. Doprovázela ho samozřejmě jeho manželka, Hana Benešová, a právě s tou se moje prababička osobně setkala. Byli totiž oba pozváni na slavnostní oběd do domu bývalého starosty, kde moje prababička byla panskou kuchařkou. Měla za sebou už několikaletou úspěšnou kariéru ještě za monarchie, a protože její pokrmy manželům Benešovým velmi chutnaly, paní Hana šla osobně poděkovat mojí prababičce do kuchyně. Prababička na setkání s touhle milou dámou nikdy nezapomněla a často na něj vzpomínala.

Vaše prababička není vlastně vaše, jak se říká, pokrevní…

Její sestra Vilma byla moje pravá prababička, ale tu jsme nikdy nepoznali, protože zemřela předčasně. Jenže tahle nepokrevní prababička vychovala moji babičku jako svoji dceru a mojí matce byla vždy tou nejlepší a nejlaskavější babičkou. Dokonce moje mamka ji měla mnohem raději než svou vlastní matku, protože s ní měla bližší vztah. Já jsem vlastně od dětství slyšela od mojí mamky láskyplné vzpomínky na prababičku a pradědečka, a tak jsem postupně poznávala celý jejich život. Myslím, že na příkladu mých prarodičů je vidět, že není důležité, kdo dítě přivede na svět, ale kdo ho vychová a pečuje o něj. To pak může někdy znamenat mnohem víc než pokrevní příbuzenství.

I za II. světové války prababička prokázala obrovskou osobní statečnost. Prozradíte nám jak?

Můj pradědeček byl jako bývalý legionář velmi odvážný muž, a tak pomohl synovi svých přátel, který byl poloviční žid, schovával ho až do konce války v bytě, kde kromě prababičky žila také moje babička s manželem a moje novorozená mamka. Prababička dobře věděla, že ten člověk utekl z transportu a že za pomoc židovi hrozí celé rodině smrt. I když prý měla velký strach, tak to stejně pradědečkovi nezazlívala a o chlapce se obětavě starala.

Členové vaší rodiny však neměli klid ani po válce…

Po roce 1948 se pradědeček stal jako bývalý legionář a zarytý masarykovec třídním nepřítelem, a tak ho museli existenčně zničit. A samozřejmě všechno zlé s ním statečně snášela i moje prababička.

No a moje matka se provdala za člověka, který byl v 50. letech minulého století odsouzený za protistátní činnost na několik let do uranových dolů, ale to už by bylo na další dlouhé vyprávění.

Součástí knihy jsou i recepty vaší prababičky. Její kuchyně, jak píšete, byla široko daleko vyhlášená. Ovšem dnešním vytíženým ženám by se mohla zdát příprava některých jídel poněkud složitá a časově náročná. V čem jsou tato jídla, oproti těm dnešním, jedinečná?

Především v tom, že když se opravdu vaří poctivě, nic se neošidí a přípravě pokrmu se věnuje dostatek času, tak výsledek nakonec vždy stojí za tu námahu. Samozřejmě, že dnešní ženy ho tolik nemají nemají, protože kromě vaření a péče o rodinu si navíc ještě budují profesní kariéru. Ale určitě se občas při příležitosti slavnostního oběda nebo svátečního pokrmu vyplatí rodinu a přátele překvapit něčím výjimečným z kuchařek našich předků. Zjistíte, že se tenkrát vařilo neobyčejně chutně, velmi rozmanitě a že především za první republiky byli lidé opravdoví gourmeti.

Souhlasíte s názorem vaší prababičky, že žena by měla všechno umět skrýt za svoji širokou zástěru?

V době, kdy prababička žila, ještě ženy nebyly tak emancipované a samostatné jako jsou dnes. Tenkrát byla zásada, že všechny manželovy poklesky se musejí vyřešit jen v rodinném kruhu, nic nesmí proniknout na veřejnost a že žena by měla umět mužovi odpustit a vše zlé skrýt pod svou zástěru.

Prababička především nesouhlasila s rozvodem mojí babičky, protože koncem 40. let minulého století

ještě společnost nebyla na rozvody tolik zvyklá. Měla jí za zlé, že se nedokáže přenést přes nevěru svého muže a vše řeší tak radikálním krokem. Z pohledu své doby měla pravdu, protože rozvod nakonec nejvíc odnesla moje mamka, která pak ve škole zažívala hotové peklo. Samozřejmě, že z pohledu moderní ženy nemusíme s prababičkou tak úplně souhlasit. I když mám pocit, že některé ženy často hned po prvním problému v soužití za sebou okamžitě pálí mosty a že by neškodilo umět trochu odpustit a občas přimhouřit oko. Ony ty naše prababičky vůbec nebyly hloupé…

LENKA STRÁNSKÁ

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2219948
DnesDnes467
VčeraVčera639
Tento týdenTento týden467
Tento měsícTento měsíc12473

Partnerské weby