Ovšem se mnou jen za určitých okolností. V přírodě je to jiné, tam jich roste více pohromadě a povídají si spolu tak, že jim nerozumím. Vlastně toho v přírodě vzhledem ke svému věku moc nenachodím, leda když mi nějaká příroda

přijde do cesty sama.

Stalo se však na procházce k nádrži za stadionem, že jsem v zamyšlení (ano, já také někdy myslím, i když má přítelkyně o tom pochybuje) šlápl do trávy vedle cesty.

„Au to bolí,“ ozval se odtamtud hlas. „Koukej, kam šlapeš, vole, celou jsi mě zmuchlal!“

To se, prosím, ozvala sedmikráska, tu náhodou znám.

„Promiň,“ omluvil jsem se jí. „Já totiž špatně vidím.“

„Jestli nekecáš...“ Takhle mi odpověděla něžná květinka.

S mými domácími, lépe řečeno pokojovými, rostlinami to není o moc lepší. Mám tři, vlastně čtyři, protože ve velkém kořenáči jsou dvě, ibišek je v květináči sám a ještě jedna rostlina je v misce na okně v obýváku. Ty tři sdílejí zasklené dveře na balkon. Jedna, cosi jako palmička, je hodná, roste si a nic nekomentuje. Sousedka je uzurpátor, už zabrala skoro celé dveře až k okénku nad nimi. Je to dlouhý holý zelený klacek s korunou listů až docela nahoře.

„Brzdi, brzdi,“ napomínám ji. „Nebo tě uříznu.“

„Chachá, zvadnu ti,“ vysmívá se mi. Rostliny samozřejmě nemají žádný orgán k mluvení, ale dovedou vám svou řeč vnuknout tak, že se ozývá vaším vlastním hlasem.

„A jak budu vadnout, spustím spoustu suchýho listí.“

„Nono, už tak je denně zametám.“

„Lajdácky. Kdybys radši posekal zahradu. Kdo se má na tu džungli koukat?!

„Nemám sekačku.“

„Tak si ji půjč, koukej jakou má soused vpravo na zahradě krásnou travičku...“

Největší problém mám s ibiškem – náhodou dobře vím, jak se jmenuje, protože je od přítelkyně. Ale stal se z něj nafoukanec, protože kvete čtyřmi obrovskými rudými květy současně.

„Jak mě to zalejváš, vždyť jsi rozlil vodu.“

„Však ji utřu.“

„Ale mizerně, na podlaze se blejská kaluž. Šidíš mě o potravu, přidej víc živin, jo?“

To rostlina v misce na okně v obýváku (něco jako aloe) si zase stěžuje, že ji zalévám moc.

„Ty blázne,“ pustí se do mě. „Nač tolik vody, copak jsem plavuň, abych plavala…?“

Suma sumárum, rostliny jsou pro starého chlapa potěšení.

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2258553
DnesDnes142
VčeraVčera751
Tento týdenTento týden142
Tento měsícTento měsíc13961

Partnerské weby