Jméno nebylo člověku dáváno nahodile, ale od počátku lidstva znamenalo titul, funkci nebo určovalo nositeli životní cestu. Jméno mělo nově narozeného člověka chránit a dodávat mu sílu. Jména prvních křesťanských svatých se dávala narozeným dětem

při křtu, dotyčný světec nebo světice se stali pro nového člověka patronem (ochráncem), vzorem a příkladem ve víře.
V současné době už málokdo spojuje jméno svého dítěte se jménem a životem křesťanského světce, přesto je zajímavé vědět, jak jednotlivá jména vznikla, co znamenají a vyjadřují, a kteří světci byli jejich nositeli. Pojďme se podívat na některé z nich:

Sv. Albert (Adalbert), biskup a učitel církve (svátek 21. 11./15. 11.) - německy: adal – beracht (velká sláva, vznešený, urozený) se narodil roku 1193 v Laningenu (Lauingen na Dunaji) v Bavorsku, zemřel 15. 11. 1280 v Kolíně nad Rýnem. Byl synem rytíře, v rodině dostal skvělou výchovu, od roku 1223 studoval v Padově, kde vstoupil do řádu dominikánů. V roce 1248 se stal profesorem v Kolíně nad Rýnem a v Paříži. Roku 1248 byl povolán zpět do Kolína, kde založil řádovou školu, kterou vedl. Jeho žákem byl sv. Tomáš Akvinský.
Albert se stal provinciálem řádu a obcházel pěšky svěřené kláštery. Od roku 1260 byl tři roky biskupem Řezna, které bylo duchovně rozvráceno. Když uspořádal náboženský život v diecézi, zřekl se z pokory a skromnosti svého úřadu. Jako vysokoškolský učitel působil ve Würzburgu. Ve svých spisech dokazoval soulad rozumového poznání se zjevenou pravdou. Zajímal se o filozofii, metafyziku, fyziku, chemii, biologii, astronomii a etiku. Ve své době byl nazýván „doctor universalis“ (všeobecný učitel) a byl ctěn jako světec (na prvních zobrazeních je znázorněn se svatozáří).
V roce 1931 ho kanonizoval papež Pius XI., který ho zároveň prohlásil učitelem církve. Stal se patronem studentů přírodních věd.

Sv. Albert Chmielowský, řeholník (25. 12.) se narodil 20. srpna 1845 v Aigolonie v Polsku, zemřel 25. 12. 1916 v Krakově. Studoval malířství v Paříži, Gentu a Mnichově. Po studiích přišel do Krakova, kde viděl bídu chudých a založil roku 1888 třetí řád sv. Františka (albertinů a albertinek), který se stará o lidi v nouzi. Albert zařizoval ubytování, útulky, dílny a jídlo pro bezdomovce. Blahořečen byl papežem Janem Pavlem II. v roce 1983 a svatořečen společně s bl. Anežkou Českou 12. 11. 1989 ve svatopetrském velechrámu ve Vatikánu.

Albert Jeruzalémský, patriarcha a mučedník (8. 4.) se narodil v roce 1150 v Gualtieri v Itálii. Pocházel ze šlechtické rodiny, dobrovolně však vstoupil do kláštera (augustiniánského). V roce 1186 byl vysvěcen na biskupa ve Vercellu (z Vercelli), v roce 1206 se stal latinským jeruzalémským patriarchou. Působil i mezi Saracény. Žil velice skromně, pomáhal chudým. V roce 1209 se sv. Bertoldem ze Solignacu napsal a potvrdil řádová pravidla karmelitánů (Družina Matky Boží z hory Karmel). Ti ho považují za zákonodárce řádu.

Byl pozván papežem Inocencem III. na koncil do Říma (IV. Lateránský), při procesí na cestě z chrámu ho však zákeřně probodl dýkou exkomunikovaný kněz Kolanko, jeden z jeho odpůrců. Albert zemřel 14. 9. 1214 v Akkoně v Palestině.

Sv. Albín, biskup a mučedník (21. 6./ 1. 3.) - latinsky: albis = bílý. Žil v Římě, jeho ostatky jsou uchovávány v kolínském dómu.

Alena, mučednice (13. 8./17. 6.) - Magdalena = strážní věž, Alena = věž. Sv. Alena pocházela z Dielbeeku u Bruselu v Belgii z pohanské rodiny. Dospívající se dala pokřtít v obci Forest. Její otec, který byl místodržitelem, se o tom dozvěděl a poslal vojáky, aby ji přivedli z kostela. Jeden z vojáků ji chytil, a když se bránila, rozdrtil jí rameno. Zemřela na otravu krve 17. 6. 640. Byla pohřbena ve Forestu. V roce 1105 byl nad jejím hrobem postaven klášter benediktinek. V roce 1193 byly její ostatky vyzdviženy z hrobu a uloženy na oltáři.

(luv)

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

2098051
DnesDnes766
VčeraVčera1012
Tento týdenTento týden5033
Tento měsícTento měsíc19837

Partnerské weby