Jméno nebylo člověku dáváno nahodile, ale od počátku lidstva znamenalo titul, funkci nebo určovalo jeho nositeli životní cestu. Jméno mělo nově narozeného člověka chránit a dodávat mu sílu. Jména prvních křesťanských svatých se dávala narozeným dětem

při křtu, dotyčný světec nebo světice se stali pro nového člověka patronem (ochráncem), vzorem a příkladem ve víře.
V současné době už málokdo spojuje jméno svého dítěte se jménem a životem křesťanského světce, přesto je zajímavé vědět, jak jednotlivá jména vznikla, co znamenají a vyjadřují, a kteří světci byli jejich nositeli. Pojďme se podívat na některé z nich:

Sv. Alžběta, matka sv. Jana Křtitele (svátek 5.11.) - hebrejsky: Elí – šebath = Bohu zasvěcená, můj Bůh je přísaha, Bůh splní to, co slíbí. Alžběta byla manželkou židovského kněze Zachariáše, matka sv. Jana Křtitele a pravděpodobně teta Panny Marie. Píše o ní evangelista Lukáš. Jak dlouho žili Janovi rodiče se neví, ani to, jak dlouho  se Alžběta starala o svého syna. Také o Alžbětině ani Zachariášově smrti se nedochovaly žádné zprávy. Oba Janovi rodiče byli už v prvokřesťanské době ctěni jako světci. Sv. Alžběta je patronka těhotných žen, starších matek a pilařů (výrobců pil). Obdoby jejího jména jsou například - Babeta, Eliška, Elisabeta, Elsa, Ilsa, Isabela, maďarsky Erzsébet (Eržebet). Obrozenci překládali její jméno jako Bohuslava.

Sv. Alžběta Portugalská, královna (4. 7.) - narodila se roku 1271, byla praneteří sv. Alžběty Durynské a aragonskou (španělskou) princeznou, zemřela 4. 7. 1336 v Estremozu v Portugalsku. Ve 12 letech byla provdána za portugalského krále Dionýsia, se kterým měla dvě děti. Dovedla mírnit jeho prudkou povahu, svým postojem zažehnala mnoho válek mezi panovníky, starala se o chudé a nemocné. Už za jejího života ji lidé ctili a považovali ji za svou ochránkyni. Po smrti manžela v roce 1325 vstoupila do řádu klarisek v Coimbře.
Je uctívána jako španělská a portugalská národní patronka.

Sv. Alžběta Uherská, kněžna a řeholnice (19. 11./17. 11.) - narodila se roku 1207 v Bratislavě (případně v Košicích nebo v Sáros Pataku v Maďarsku), zemřela 17. 11. 1231 v Marburgu v Německu. Byla uherskou princeznou, dcerou uherského krále Ondřeje I. a jeho manželky Gertrudy (první manželky českého knížete a krále Vladislava II. ), neteří české královny Konstancie a sv. Hedviky Slezské. Ve čtyřech letech byla zasnoubena s jedenáctiletým durynským landkrabětem Ludvíkem. Přestěhovala se do Durynska a žila pod dohledem ženichovy matky Sofie na hradě Wartburg. Ve 14 letech se provdala za durynského knížete sv. Ludvíka IV. (Svatého). Byla matkou sv. Gertrudy z Altebergu.

V roce 1216 zemřel Ludvíkův otec a jeho matka začala vládnout. K Alžbětě se chovala i se služebnictvem velice hrubě a násilně, což zarazil Ludvík až ve své dospělosti, když se ujal vlády. Společně se starali o chudé a nemocné, zvali je na hrad a pečovali o ně. V roce 1225 během tzv. hladového roku poskytovala Alžběta chudým peníze bez Ludvíkova omezení a tchyně ji za to nazývala marnotratnicí. Ludvík však prohlásil: „Když mi nerozdá celý Wartburg, jsem spokojen.“
Za několik měsíců poté odjel na křížovou výpravu do Svaté země, kde těžce onemocněl. Zemřel 11. 9. 1227. Jeho bratři vyhnali mladou vdovu i se třemi dětmi z hradu. Alžběta se toulala krajem a byla odkázána na vlastní práci a na pomoc od druhých. Děti dala na výchovu do kláštera františkánek, kam sama vstoupila. Na naléhání svého zpovědníka Konráda z Marburgu jí vyplatil švagr Jindřich peníze jako vyrovnání dědictví. Z těchto peněz založila v Marburgu nemocnici. Zemřela ve 24 letech.
V roce 1235 byla prohlášena za svatou papežem Řehořem IX. Její ostatky se dostaly do Vídně a do Stockholmu, část je v Košicích na Slovensku, kde stojí jí zasvěcená arcibiskupská katedrála. Je světovou patronkou světlušek (malých skautek).

(luv)

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

2098044
DnesDnes759
VčeraVčera1012
Tento týdenTento týden5026
Tento měsícTento měsíc19830

Partnerské weby