Maršál Prvního císařství Michel Ney si přízvisko „nejstatečnější ze statečných,“ kterým ho obdařil Napoleon Bonaparte, rozhodně zasloužil. Vždyť kdo by dokázal neohroženě velet i popravčí četě, která ho posílá na onen svět? Narodil se do chudé rodiny 10. ledna

roku 1769 v Saarlouis. Když dospěl, lákala ho vojenská kariéra, ve které byl, díky neohroženosti, kterou prokázal v bitvách, poměrně rychle povyšován. Možná v tom sehrálo roli jeho znamení – Kozorozi bývají velice ctižádostiví, urputní a vytrvalí. Již ve třiceti letech to dotáhl až na divizního generála a po uzavření Lunevillského míru (1801) byl vyslancem ve Švýcarsku. V roce 1804 získal hodnost maršála Francie a poté se zasloužil o vítězství v několika bitvách. V té u Elchingen byl tak úspěšný, že z rozhodnutí Napoleona mohl napříště užívat šlechtický titul vévoda z Elchingen.

Kutuzov: Vyhladovět a zdecimovat ruskou zimou!

Velkým oříškem pro Napoleonovu armádu bylo pak tažení do Ruska. Ney se samozřejmě zúčastnil i bitvy u Borodina (7. září 1812), největší a nejkrvavější bitvy napoleonských válek, o které historici tvrdí, že skončila vlastně nerozhodně. Ruský generál však nechal napoleonské vojáky, kteří se uchýlili do Moskvy, vyhladovět a ti se, zranění a zdecimovaní ruskou zimou, museli vrátit zpět do Francie. Z původní půlmilionové armády jich zůstalo naživu pouhých 10 tisíc. Při ústupu velel Ney zadnímu voji. Traduje se, že při tom vykazoval nejen značnou odvahu, ale svou rozvážností a klidem dával sílu důstojníkům i prostým vojákům.

Zrada nebo taktika?

Byl Ney za všech okolností s Napoleonem solidární? Vždy to tak nevypadalo. Když se císaři přestalo vojensky dařit, nutil ho, aby abdikoval. Pak přešel dokonce k Bourbonům a Ludvík XVIII. mu předal velení 6. divize. Po útěku Napoleona z Elby velel vojsku, které mělo někdejšího císaře zatknout. Velmi brzy si však uvědomil, odkud vítr fouká, a opět se vrátil do jeho služeb. Byla to zrada na druhou? Taktika? Nebo touha uniknout kulce za velezradu?

Poslední přání vzbudilo údiv

Pak již následovalo osudné Waterloo a tím i konec kariéry maršála Francie Michela Neye. Tak významný muž ovšem nemohl zůstat bez povšimnutí a potrestání. S útěkem do bezpečí váhal, snad nechtěl projevit zbabělost, i když věděl, že bude nejspíše souzen za velezradu. Stalo se tak 6. prosince roku 1815. Jeho posledním přáním bylo velet popravčí četě a bylo mu vyhověno. Na Neyovu památku stojí dnes v Lucemburských zahradách jeho socha se šavlí v ruce. Podle vyjádření Victora Huga se tenkrát jednalo o nejkrásnější sochu v Paříži.

(les)

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2169478
DnesDnes81
VčeraVčera647
Tento týdenTento týden728
Tento měsícTento měsíc15654

Partnerské weby