Tuto nelichotivou větu pronesla o svém švagrovi arcivévodkyně Žofie, matka pozdějšího císaře Františka Josefa I. Jaká tajemství ale před světem ukrýval její švagr, jeden z nejpodivuhodnějších habsburských panovníků, Ferdinand I. zvaný Dobrotivý?

 

Dospělé dítě

Ferdinand se narodil 19. dubna 1793 ve Vídni a byl plodem manželství bratrance se sestřenicí. Tento fakt se na něm odrazil hned několika abnormalitami - nepřirozeně velkou a zdeformovanou hlavou, pokřiveným obličejem, takřka stále otevřenými ústy, ale zejména značně omezenou duševní čilostí. K celkovému špatnému dojmu navíc přispívaly i krátké ruce a nohy, které mu dodávaly vzezření velkého dítěte. Svůj život si ale užíval, měl rád hlavně zahradničení, hudbu a historici se zmiňují o jeho krásném rukopisu.

Dobrotivost jako diagnóza

Podle dostupných informací trpěl Ferdinand neurologickou poruchou, pravděpodobně slabou formou epilepsie. Měl záchvaty se ztrátou vědomí, ale bez doprovodných křečí. Lidé s tímto postižením pouze tupě zírají před sebe, pokud upadnou na zem, hned se z bezvědomí zase proberou a zvednou se, takže takový záchvat může vypadat i jako nešikovnost. Při tehdejší úrovni medicíny byly všechny pokusy o léčbu neúspěšné. Pro pacienty s touto nemocí jsou však typické charakterové vlastnosti, jako zpomalené a obtížné myšlení, přizpůsobivost, dobromyslnost a snaha jakkoli vyjít vstříc svému okolí. Právě proto je velmi trefné jeho přízvisko „Dobrotivý“. Málokdo dnes však zná ono tajemství, že za Ferdinandovou dobrotivostí stála vlastně tato závažná porucha.

Hledání nevěsty nebo pečovatelky?

I přes Ferdinandovu nemoc se pro něj nakonec našla vhodná manželka. Stala se jí Marie Anna Sardinsko-Piemontská. Ferdinandovi bylo třicet osm, Marii Anně přesně o deset let méně. Mladší žena navíc nebyla nikterak hezká, byla zato velmi zbožná, ctnostná a dobročinná. Vždyť také i Ferdinandův otec František údajně při svatební hostině v Schönbrunnu utrousil slova: „Bůh nám buď milostiv!“ Jak se později ukázalo, budoucí manželství obou snoubenců nebylo tím hlavním důvodem svatby. Šlo spíše o to najít Ferdinandovi vhodnou pečovatelku.

Rádo se stalo“

V roce 1830 byl Ferdinand v Prešpurku (Bratislavě) korunován jako Ferdinand V. uherským králem a nadále mu náležel titul „mladší král uherský a arcivévoda rakouský“. Při korunovačním obřadu pronesl řeč v maďarštině a stal se tak po Marii Terezii druhým a posledním králem, který při tomto obřadu hovořil v mateřštině svých poddaných. V roce 1835 se po smrti svého otce Františka I. stal rakouským císařem a 7. září 1836 se nechal jako poslední Habsburk korunovat na českého krále jako Ferdinand V. Pak ale přišel rok 1848. Dne 2. prosince byl Ferdinand proti své vůli sesazen z trůnu a v arcibiskupském paláci v Olomouci abdikoval ve prospěch synovce Františka Josefa I. Tomu měl říci následující slova: „Bůh ti žehnej, buď hodný. Rádo se stalo.“

Z bývalého císaře se stal milionář

Ferdinand po abdikaci odešel do Prahy, odkud obhospodařoval statky vévody Zákupského. Během krátké doby se z něj stal milionář. Stal se tak nejbohatším Habsburkem 19. století. Když v roce 1875 zemřel, zdědil celé jeho jmění císař František Josef I. Tím se také uzavřela kapitola za jedním z nejpodivuhodnějších císařů Rakousko-uherské monarchie.

Jaroslav Svoboda

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2147024
DnesDnes579
VčeraVčera713
Tento týdenTento týden1292
Tento měsícTento měsíc14839

Partnerské weby