Naši předci věřili, že není radno bez vážného důvodu rušit klid a pokoj zemřelých. Také proutkař Jiří Tomášek z Příbramska říká: „Smrt je přechodem do jiné formy bytí a úcta k zemřelým není jen slušností, ale má své vážné důvody.“ A má pravdu. Vlastní neopatrností nebo

nezodpovědností se může člověk dostat do pěkné šlamastyky. Potvrzují to i příběhy z jeho praxe…

„Za minulého režimu byl na Drahenickém zámku blízko Březnice vojenský sklad, ve kterém byly uskladněny ‚přísně tajné zbraně‘, jako například kuchyně. V té době se na mne obrátil velitel objektu, říkejme mu pan Karel, se žádostí, abych jako léčitel prohlédl jeho manželku a dvě děti. Dohodli jsme se, že mě na zámek přiveze. Po vyšetření jsem mu řekl, že potíže, kterými trpí jeho rodina, nejsou závažné, že když budou jeho blízcí užívat bylinný čaj, brzy se uzdraví. Pan Karel ale přesto zůstával smutný. Svěřil se mi, že mají na zámku ještě jeden závažný  problém - straší tam!

Líčil mi, že se tam v noci samy od sebe otvírají a zavírají dveře, na půdě je slyšet dupání a někdy je možné zahlédnout i stín muže, jak prochází zámeckými pokoji. Při vstupu do sklepa na každého padne pocit, že se na něj někdo dívá. Manželka se tam bojí a děti v noci pláčou…

Já mu tenkrát doporučil, ať lépe zabezpečí objekt, aby do něj nikdo nepovolaný nemohl vniknout. Vojenský prostor však byl zabezpečený důkladně a to, že by tam v noci někdo lezl, bylo vyloučené.

Bylo poledne a paní mě pozvala na oběd. Při obědě jsem nerozvážně řekl, že to s tím strašením nebude tak hrozné. A pak se to stalo. Z vedlejšího pokoje se ozvala mohutná, dunivá rána. Rychle jsme tam vběhli. Uprostřed pokoje ležel na koberci velký květináč rozbitý na drobné kousky.

‚Kde byl ten květináč?‘ zeptal jsem se paní.

‚Tady na té polici, blízko u zdi,‘ odpověděla.

Napadlo mne, že květináč nemohl spadnout sám od sebe. To by ležel blízko police a ne dva metry od ní. Odkutálet se také nemohl. Byl plný zeminy a na koberci by to bylo vidět. Vylezl jsem na židli, abych se podíval na polici, kde původně stál. Brázdy v tenké vrstvičce prachu ukazovaly, jak se květináč rozjel, jako by byl stržený a vrhnutý neviditelnou rukou. Zhodnotil jsem situaci. Do místnosti na konci chodby jiné dveře než z jídelny nevedou, okno je vysoko a bylo zavřené zevnitř, v pokoji nikdo nebyl a ani se tam neměl kde schovat.

Po této hrozivé příhodě mě pan Karel odvezl domů. Cestou se ještě mimoděk zmínil, že vstoupil do zámecké kaple a ze zvědavosti otevřel hrobku s ostatky bývalých majitelů zámku.

Druhý den mi starší a zkušenější kolega řekl: ‚Pan Karel narušil klid mrtvých. Ať okamžitě uvede hrobku do původního stavu, uzavře ji a už tam nikdy nechodí. Na svoji zvědavost by mohl velmi zle doplatit.‘

Veliteli objektu jsem to vyřídil a ten udělal vše, co kolega doporučil. Také si pozval faráře, aby se v kapli pomodlil. Od té doby byl na zámku v noci klid.“

Kontakt: Telestét Jiří Tomášek - tel. 603 730 347

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2307964
DnesDnes94
VčeraVčera895
Tento týdenTento týden5100
Tento měsícTento měsíc14890

Partnerské weby