Trosky středověkého sídla se rozprostírají na 412 metrů vysokém sopečném kuželu severně od obce Zalaszántó, v hornaté a zalesněné krajině středního Balatonu. Hora a její okolí byla důležitým strategickým bodem již v prehistorické době. Na úpatí hradního

návrší se nacházejí stopy po osídlení z počátku doby železné. Podle všeho tu bylo kdysi významné sídliště.

Tátika je původní název hory, na které byl později vystavěn hrad a podle něhož pochází i jméno rodu. Když člen rodiny Tadeáš v roce 1246 ztratil svou významnou funkci u dvora, přišel současně i o svůj hrad - sám král Béla IV. nařídil konfiskaci majetku. První zmínky o hradu jsou z roku 1248, kdy se novým majitelem Tátiky stal Zlandus, jenž za krále Bély IV. v roce 1248 byl biskupem v královském městě Veszprém. Bohatý majitel si mohl dovolit výstavbu Horního hradu. Tak byly k roku 1257 horní a dolní části hradu majetkem biskupství.

V roce 1342 získal král Ludvík I. z Anjou výměnou hrad a později ho daroval rodině Lackfi. V roce 1387 král Zikmund Lucemburský zabavil veškeré majetky palatina, včetně hradu Tátika. V letech 1397 až 1421 se zde vystřídala celá řada různých majitelů, nejen šlechtického stavu. Posledním trvale sídlícím šlechticem na hradě byl v letech 1437 - 38 Pethők, od té doby byla dispozice trvale opuštěna a jen chátrala.

Sulejmanovo tažení na střední Evropu

Kvůli blížícímu se nebezpečí z turecké strany bylo uvažováno o přestavbě starého středověkého hradu na moderní vojenskou pevnost, která by odpovídala obraně za použití velkých střelných zbraní 16. století. Vojska sultána Sulejmana se pohnula v roce 1532 severním směrem, aby obsadila oblast, kterou do té doby spravovali církevní a světští hodnostáři. Současně chtěl Sulejman získat jejich majetky na vyplacení žoldu vojákům. Při postupu územím se chtěl úprkem zachránit biskup z Veszprému Martin Kecsethy, ale byl poblíž dobytého hradu přepaden a unesen.

Jen s velkými obtížemi se pevnost dostala zpět do vlastnictví rodiny Pethők. Přestože nadále trvala turecká hrozba v celé oblasti Balatonu, od roku 1560 žila rodina opět na hradě. Z roku 1572 pochází první známá rytina pohledu na hrad. Osud hradu se naplnil koncem století, když byl v roce 1589 napaden tureckými oddíly, dobyt a zapálen. Špatná finanční situace rodiny nedovolila hrad znovu opravit, opustila jej a od roku 1592 byl v troskách.

Zubu času odolaly palácové zdi

 Hrad nejprve zkoumal badatel jménem Rómer Floris, dalšímu průzkumu se věnoval Karel Berg, který zpracoval dosud nejobsáhlejší materiál.

Významná zřícenina hradu byla ještě v první polovině minulého století v dobře udržovaném stavu. Nicméně od roku 1959 byl celý areál hradu zalesněn náletovými dřevinami a hrozilo sesunutí jeho zděných konstrukcí. Teprve v roce 1998 maďarská vláda zahájila práce na zachování zbylých částí staveb.

Dnešní nejpozoruhodnější částí zříceniny jsou v severní části stojící zbytky palácových zdí, kde jsou zachované staré valené klenby sklepních prostor a další detaily. Aby nedocházelo k dalšímu poškozování povětrnostními vlivy, bylo druhé patro v nedávné době uzavřeno plochou střechou. Architekt Štěpán Czigány a historik dr. László Vándor zpracovali odbornou studii na ochranu památky a milovníci historie se ji v posledních letech snaží dát do pořádku a opravují zdivo.

Text a foto: Petr Šafránek

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2259878
DnesDnes52
VčeraVčera730
Tento týdenTento týden1467
Tento měsícTento měsíc15286

Partnerské weby