Lea ze Žďáru nad Sázavou se nám svěřila:„Asi před půl rokem se mi stala ne moc příjemná věc. Byla jsem sama doma, seděla jsem v kuchyni a četla knížku. Z ničeho nic jsem se podívala do chodby, kde byla tma, a to, co jsem viděla, mě dost vyděsilo. Zjevila se tam

 bílá lidská silueta, která se po pár sekundách rozplynula. Byla jsem vyděšená, nevěděla jsem, co to je. Nikomu jsem nic neřekla, protože jsem si říkala, že by mě měli za blázna. Pak se mi dlouho nic podobného nestalo. Až nedávno, když jsem šla večer z práce domů a otevřela vchodové dveře, se opět zjevení na pár sekund objevilo. Šla jsem do výtahu a celá se klepala. Nedovedu si ten přízrak vysvětlit, tentokrát jsem o něm ale už řekla mamce a dceři. Dcera mě poslouchala a po chvilce řekla, že se jí stalo něco podobného. Asi před dvěma lety spala a náhle ji cosi probudilo. Uviděla před sebou také siluetu člověka, ale černou, nikoli bílou. Dceři koukala část nohy z pod peřiny a cítila, jak jí ta silueta přejela rukou po nártu. Ztuhla, nevěděla, co má dělat. Pomalu nohu schovala a nehybně usnula. Obě věříme, že něco mezi nebem a zemí existuje, ale nedokážu si vysvětlit, co to bylo.“

Začněme definicí, co to přízrak nebo duch vlastně je. Jedná se o typ nefyzické či nadpřirozené bytosti tvořené hmotou mlhovité konzistence. Duchové osob obvykle sídlí tam, kde zemřeli nepřirozenou smrtí, nebo se nedokázali odpoutat od svého fyzického těla. Setkat se s nimi můžeme ve městech, na vesnicích, ale i v přírodě. Nejčastěji se objevují na hřbitovech nebo ve starých budovách, ale přišel jsem do styku také s případy, kdy byla zjevení spatřena i v novostavbách.

Lze říci, že duch je bytost zcela individuální a svébytná. Jsou duchové hodní, ale i duchové zlí. Nikdy nevíte, co se na tom místě, kde stojí váš dům, dříve stalo, mohlo jít o tragickou událost. Také tam mohlo kdysi dávno být popraviště nebo vězení, mohlo jít o místo válečného konfliktu, někdo tam mohl spáchat sebevraždu, ale také tam mohlo dojít k vraždě a podobně. Duše lidí, kteří z tohoto světa odejdou nepřirozenou cestou, se někdy nedokážou odpoutat od daného místa a bloudí tam. Také proto se jim někdy říká zbloudilé duše, ovšem setkat se můžeme i s názvem zbytkové energie.

Mnozí lidé nevěří vyprávění jedinců, kteří se s duchy setkali, mají je za blázny, leckdy se jim i vysmívají. Je to přesně podle sloganu: „Sranda je, když se to stane tomu druhému.“

Dříve bylo mezi lidmi zažito, že když někdo zemřel, muselo se otevřít okno, aby mohla duše odejít. Když se na to někde zapomnělo, pak se tam obvykle duch zemřelého zjevoval. Nedávno jsem měl přednášku na toto téma v Praze a jedna posluchačka, starší zdravotní sestra, říkala, že ona a některé její kolegyně to dělají v nemocnici dodnes. Duch a duše jedno jsou. Duše má určitý energetický potenciál, který jí umožňuje evidovat myšlenky a emoce. Mimo ty pozitivní jsou to, bohužel, také emoce a myšlenky negativní. Je otázkou, jestli zde také náhodou neplatí pravidlo, že když duše nemá dostatek energie, není schopna dosáhnout míst, jak se říká, věčné blaženosti.

A jak je tedy možné, že někdo duchy vidí a jiný ne?

V našem okolí a ve vesmíru se nacházejí různá energetická pole. Některá z nich mají schopnost vytvořit, a tak zachovat, proběhlou událost, kterou provázely silné emoce. Pokud se dostaneme do oblasti těchto polí, například během spánku, to znamená v situaci, kdy je „vypnuto“ naše vědomí, frekvence pole může aktivovat naše mimosmyslové schopnosti. Řada senzibilů získala svoje schopnosti po absolvování kómatu, silných emotivních záležitostí atd. A pokud se v tom stavu probudíme, můžeme vidět přízrak zemřelé osoby. Někdy se také stává, že lidem, kteří cíleně hladoví, mohou „naskočit“ tyto schopnosti. Měl jsem kamarádku, která když tři dny nejedla, viděla lidské orgány jako na rentgenu. Mám také přátele, kterým se duchové procházejí po domě. Ale naučili se vedle nich žít. Je to asi podobné, jako když si zvyknete na hluk tramvaje, vlaku a podobně.

Energie zemřelého člověka se po jeho skonu přemění do jiné formy, kterou, bohudík, neumíme běžně vnímat, pouze za výše popsaných situací. Tento pro nás neviditelný svět vnímají často děti do věku zhruba šesti let a potom hodně staří lidé, kteří jsou již napojení kamsi, jak se říká, nahoru. A jejich okolí si může myslet, že jsou pomatení. Některým jedincům se podařilo při běžném fotografování „zachytit“ i duchy. Skutečností je, že energie duchů nevidíme v nějaké konkrétní podobě, ale jen jako mihotavé obrysy, v bílé nebo černé barvě. Není divu, že mnohé z nás vystraší či šokují.  

Psychotronik Ing. Josef Schrötter

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2255895
DnesDnes36
VčeraVčera1584
Tento týdenTento týden3945
Tento měsícTento měsíc11303

Partnerské weby