Když Winston Churchill v roce 1921 svolal přední britské odborníky na Blízký východ do Káhiry, aby diskutovali o budoucnosti regionu, pozval jen jedinou ženu. Gertruda Bell, archeoložka a spisovatelka, znala v té době arabský svět lépe než  kdokoli jiný. Byla to právě ona, kdo sjednotil arabské

rody a určil hranice nově vznikajícího Iráku. Arabové ji nazývali „dcerou pouště“, pro Brity se stala „nekorunovanou královnou Iráku“.

 Na trůn byl dosazen Fajsal I. Ten, navzdory svému původu (byl potomkem Proroka a syn Šarifa Husseina z Mekky), musel zpočátku čelit tvrdé opozici. Gertruda byla jeho poradkyní, mimořádně si jí vážil, protože mu pomohla získat respekt. Říká se, že v té době byla nejmocnější ženou Britského impéria.

Nejlepší studentka na Oxfordu

Gertrude Margaret Lowthan Bell se narodila  14. července 1868 v Anglii ve velmi zámožné  šlechtické rodině. Matka zemřela, když jí byly tři roky. Otec se znovu oženil se spisovatelkou  Florence Oliffe. Díky stykům rodiny se mladá Gertruda mohla setkat s Charlesem Darwinem  či Henry Jamesem. Její mimořádný intelekt se projevoval již od útlého dětství. Měla domácí učitele a v 18 letech byla přijata na Oxford (Lady Margaret Hall), který absolvovala za dva roky. Byla první ženou, která získala ocenění jako nejlepší studující. Už tehdy se zajímala o Blízký východ.

Zájem tajných služeb

Po promoci se vydala na první cestu. V letech  1897 –1898 procestovala celou Evropu a Střední východ. V letech 1899 – 1900 se vášnivě věnovala horolezectví, zdolala neprozkoumané vrcholky Alp. Při jedné výpravě prý vydržela zavěšená na laně 53 hodin, když jejich expedici zastihla sněhová bouře.

Její zájem se pak soustředil na Střední východ (území Turecka, Sýrie a dnešního Iráku), kde procestovala na velbloudech poušť křížem krážem a několikrát navštívila hlavní archeologická naleziště.

Gertruda mluvila plynule arabsky, francouzsky, německy, italsky, persky a turecky, dokázala se domluvit v hindštině a japonštině. Není divu, že během I. světové války byla pro svoje znalosti území a osobní kontakty žádanou osobou pro britské tajné služby. Rozuměla místní kultuře, náboženství, politice, tedy tomu, o čem většina obyvatel Západu neměla ani potuchy. Později se zaměřila na svoji druhou lásku - archeologii.

Zakladatelka Bagdádského muzea

Gertruda procestovala legendární místa jako Damašek, Jeruzalém, Bejrút, Antiochii a Iskenderum, pro německou archeologickou expedici dělala kresebnou dokumentaci chetitského města Karchemiš, pracovala i v Uchajdíru – odlehlé pevnosti z dob kalifů Abbásovců. Její láska k archeologii se stala základem Bagdádského muzea (v roce 2003 bylo vykradeno), které založila a nějakou dobu sama řídila. V roce 1920 dostala za nesporné zásluhy jako první žena Rytířský řád britského impéria.

V roce 1925 se nakrátko vrátila do Anglie. Toužila po rodině a navíc měla podlomené zdraví. Nikdy se však nevdala a nakonec se vrátila do Bagdádu, kde onemocněla zánětem pohrudnice.

Smrt obestřená otazníky

 Dne 12. července  1926 byla nalezena mrtvá, šlo o zjevné předávkování prášky na spaní. Rozprostřela se debata o její smrti, ale není známo, zda bylo předávkování úmyslné, nebo šlo o nešťastnou náhodu, protože požádala služku, aby ji v určitý čas probudila.

Byla pohřbena na britském hřbitově v bagdádské Ban al-Sharni. Její pohřeb byl významnou událostí, které se zúčastnil velký počet lidí, včetně britských úředníků a krále Iráku. Archeolog David  Hogarth o ní napsal: „Žádná z žen té doby nedosahovala kvalit Gertrudy Bell. Byly to její záliby ve vyčerpávajících a nebezpečných dobrodružných cestách společně s jejími vědomostmi a zájmy, její pozoruhodné znalosti v oblasti archeologie, dějin umění a  literární nadání, její upřímný zájem o lidi všeho druhu, pochopení politických událostí, úcta k morálním hodnotám, její až mužská vitalita a výkonnost, co z ní udělalo výjimečnou ženu. To vše navíc bylo doprovázeno ženským šarmem a nezkrotným romantickým duchem.“

Deníky studují v Pentagonu

 Zanechala po sobě peníze pro podporu Britského archeologického institutu v Iráku. Podílela se také na založení Národní knihovny v Bagdádu. Rok po Gertrudině smrti vydala její nevlastní matka dvousvazkovou sbírku „dopisů Gertrudy Bell“, která obsahovala 1 600 dopisů rodičům, 16 deníků, které si při svých cestách vedla a další materiály. V její pozůstalosti bylo 17 000 fotografií pořízených v letech 1900 – 1918. Pocházely většinou z archeologických nalezišť a mají mimořádnou hodnotu už proto, že zachycují místa a předměty, které byly buď zničené, nebo zmizely.

 V dubnu 2004 se americká rozhlasová stanice NPR zmínila o tom, že se v Pentagonu čtou dopisy Gertrudy Bell, napsané bezmála před sto lety a platné ještě dnes. Hledají se v nich odpovědi na problémy (a možná řešení) v zemích Blízkého východu.

Karel Kýr

Foto: z archivu Gertrudy Bell

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2145795
DnesDnes63
VčeraVčera575
Tento týdenTento týden63
Tento měsícTento měsíc13610

Partnerské weby