Málokdo ví o existenci vzácných, krásných a prastarých dřevěných kostelů v jižním podhůří Jeseníků. Některé zde stojí bez jakékoli změny přes čtyři sta let. Jeden z nejzajímavějších se nachází v Žárové a podle pověsti jej s nedalekým Šumperkem

spojuje tajná chodba.

Podle místní pověsti při stavbě dřevěného kostela horníci vykopali tajnou chodbu, což se místním mělo už brzy hodit - město totiž za třicetileté války velmi utrpělo při řádění švédských vojáků. V okolí se vypráví hned několik legend o zakopaných pokladech, které si místní lidé před germánskou soldateskou ukryli, a protože řada z nich byla vzápětí zavražděna, nikdo si je už nevyzvedl.

Hlas zvonu uzavírá jeskyni

Jeden z nich se měl skrývat poblíž dnes už neexistujících božích muk u Háje. Zde, na místě upálení místní čarodějnice Marie Peschkeové, měli měšťané po odchodu většiny švédských vojsk zakopat tělo zavražděného švédského velitele města, takže se místu dnes říká Švédský stůl. Proto se tady má zjevovat jeho duch v podobě bezhlavého přízraku.

Jiný poklad měli v okolí Šumperka před Švédy zakopat místní dominikáni. Stalo se to právě poblíž čerstvě postaveného kostela v Žárové. Snad si mysleli, že genius loci jejich bohatství ochrání, snad na svém rychlém útěku tajnou chodbou do jesenických lesů neměli čas hledat lepší místo. Kdo ví… Jenže zlato, asi proto, že ho kněží získali ždímáním prostých lidí, se jim propadlo do země a po válce už ho nenašli, stejně jako ústí tajné chodby. Když na tomto místě postavili z nových daní kapli, zmizela i ona.

Jednou v roce, v den nanebevzetí Panny Marie, když zvony mateřského kláštera v Šumperku svolávají k modlitbám, může osamělý poutník poklad v podzemní kaverně nalézt. Musí být ale rychlý, pokud při tom nechce sám zahynout. Jakmile totiž zvony dozní a poslední jejich tóny sem doletí vzduchem přes masiv Městských skal, jeskyně se s rachotem a hřměním opět uzavře a pomalý - nebo nenasytný - hledač zůstane zasypán v podzemí.

Zlato ukryté pod kořeny stromů

Směrem k Žárové, tedy severně od Šumperka, svého času také řádili lapkové a nebezpeční lupiči. Bývaly to tehdy po skončení strašlivé třicetileté vojny těžké a nebezpečné časy, lesy byly plné zběhů a vrahů. Podle místní legendy měl stát v místech pod Holubím vrchem pod skálou zájezdní hostinec U Holuba. Lapkové ho několikrát přepadli a nakonec si z něj udělali svou základnu. Po čase byla ale banda vojskem pochytána a rozprášena. Unikl jen vůdce tlupy, který se po čase, jak říká staré policejní pravidlo, dokonce vrátil na místo činu a byl viděn, jak v lese pod Holubím vrchem zakopává pod kořeny stromu pytel zlaťáků. Pak z kraje navždy zmizel, a tak je zlato v jesenických lesích schované dodnes a čeká na svého nálezce.

Text a foto: Petr Blahuš

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

2071815
DnesDnes977
VčeraVčera982
Tento týdenTento týden4263
Tento měsícTento měsíc18851

Partnerské weby