Veterinářka Veronika se po několika letech práce na městské klinice vrátila do rodného kraje, aby se zaučila i na šumavském venkově a postupně nahradila svého otce ve spádové veterinární ordinaci. Ten se chtěl více věnovat práci v záchranné stanici, kterou vedla

jeho žena. Hned první den nového zaměstnání čekal Veroniku výjezd do místního vepřína.

„Z města rovnou do hnoje,“ smál se otec, „ale věř tomu, že na vsi zažiješ neuvěřitelné věci.“

„No to jistě, zvlášť s prasátky,“ ušklíbla se Veronika.

Naložila kufřík a vyrazila směrem k vepřínu. Kousek silnice vedl hustým lesem. Vjížděla do poslední zatáčky před pastvinami, když musela náhle dupnout na brzdu. Uprostřed silnice stálo zvíře, které vypadalo jako hodně přerostlá kočka. Veronika si uvědomila, že nikdy neviděla na vlastní oči rysa a že rys má být plachý. V těchto končinách by to ovšem rys mohl být. Zatroubila, ale zvíře se ani nepohnulo. Nevěděla, co má dělat. Pokusila se ho opatrně objet. Zvíře udělalo pár kroků a znovu ho měla přímo před sebou. Zatočila na druhou stranu. Znovu ho měla před autem, snad ještě blíž než před chvílí. Už viděla zřetelně kresbu jeho těla a štětinky na uších…

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2253580
DnesDnes206
VčeraVčera762
Tento týdenTento týden1630
Tento měsícTento měsíc8988

Partnerské weby