Prvního kocoura dostal Vladimír ještě jako kluk. Když dospěl a oženil se, odstěhoval se s manželkou Alenou do vlastního domku ve vedlejší obci. Kocouří senior zůstal u rodičů, ale svého „kluka“ vídal často. Jednoho dne, pár hodin po návratu z práce, začal

Vladimír náhle trpět zimnicí, velmi rychle mu stoupla teplota a nepomáhaly žádné léky ani obklady. Celou noc se potácel mezi spánkem a bděním. Alena už byla rozhodnutá odvézt ho hned ráno k lékaři. Na chvilku usnul až těsně před svítáním. Vzbudil ho pocit, že slyší naříkavé mňoukání podobné pláči. Tak živé a naléhavé, že vyskočil z postele a chvilku zmateně hledal kočku ve svém domě, kde v tu dobu žádná nežila.

I přes časnou ranní hodinu okamžitě zavolal rodičům. Matka zvedla telefon po druhém zazvonění a s pláčem ohlásila, že kocour před několika minutami zemřel. Krátce poté zmizela i Vladimírova horečka a zimnice.

Vladimír s Alenou pořídili rovnou dvě nová koťata. Jedno rodičům a druhé sobě. Za čas přibyl do Vladimírovy domácnosti ještě pes.

Postupem let a zkušenostmi sílilo ve Vladimírovi podezření, že ačkoli sám v podstatě nemarodí, každou nemoc blízkých zvířat prožívá stavem podobným chřipce…

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2252968
DnesDnes356
VčeraVčera662
Tento týdenTento týden1018
Tento měsícTento měsíc8376

Partnerské weby