Nikomu se dosud nepodařilo zachytit signály prokazatelně umělého původu, které by přicházely z vesmíru. V naší části kosmického prostoru buď nejsou žádné technicky vyspělé civilizace nebo prostor galaxie ani nekřižují žádné

kosmické lodě z jiných hvězdných soustav, neboť jinak by se daly na naší planetě tyto signály se značnou pravděpodobností zachytit. Toto ticho a mlčení vyvolává mezi některými vědci představu, že naše civilizace je snad jedinou na vyspělé úrovni v naší galaxii, možná i v celém vesmíru. Jedná se však o ukvapenou domněnku, neboť skutečnost bude s největší pravděpodobností jiná. Ovšem nabízí se i další možnost, že vyspělé civilizace o nás už vědí, ale nemají zájem o kontakt z mnoha důvodů.
Zpřístupnění galaktického prostoru?
Pokud se hovoří o nějaké neexistenci, pak lze spíše tvrdit, že neexistují žádné „supercivilizace“, jež by měly k dispozici energii celé jedné galaxie. Předpokládejme, že na určitém počtu planet některých hvězdných soustav civilizace vznikají, a že dosáhly vysoké úrovně technického rozvoje. V podstatě jim nic nebrání, aby v určité době začaly zkoumat a rovněž postupně kolonizovat galaxii. Avšak takový průzkum i s eventuální kolonizací se může navzdory vyspělé technice uskutečňovat pouze po etapách. Výpočty světových vědeckých týmů však ukazují, že zpřístupnění galaktického prostoru tímto způsobem by trvalo několik milionů let. V této souvislosti docházejí vědci k zajímavému závěru, že pokud alespoň část vzdálené civilizace dosahuje vysokého stupně rozvoje, pak by za miliardy let existence galaxie už tyto bytosti obdařené rozumem několikrát kolonizovaly celý hvězdný systém a alespoň někdy v minulosti by zřejmě navštívily i náš vesmírný prostor a pobývaly na Zemi. Jinou možností je pak příliš pomalá evoluce, která setkání dvou vesmírných civilizací značně oddálí.
Rozpínání vesmíru
Zcela jistě však v dnešní době s existencí cizí supercivilizace počítat nemůžeme. Větší pravděpodobnost totiž znemožňuje neustálé rozpínání samotného vesmíru i přírodní zákony. I pro civilizaci, která má k dispozici energii svého Slunce nebo dokonce několika Sluncí, je značně komplikované vysílat delší dobu silné signály současně ke všem galaktickým hvězdám. Pro malé srovnání - celá pozemská galaxie produkuje počátkem 21. století pouze jednu desetimiliardtinu takové potřebné energie. Proč by tedy měly být jiné civilizace tak marnotratné a spotřebovávat lví podíl existující energie na dlouhotrvající hvězdná spojení?
I přes tyto nepříliš povzbudivé údaje se však vědci na naší planetě nevzdávají a hledají dále signály eventuálních obyvatel již od šedesátých let 20. století. Do dnešní doby se navíc citlivost příjmu signálů ještě mnohem zvýšila a je díky počítačové technice možné zjistit, ze které oblasti „podezřelý“, ale i „nadějný“ signál přichází. Příjem z vesmíru je tak spolehlivý přinejmenším ze vzdálenosti tří set až pěti set světelných let. Dost možná, že ani to nebude stačit a je třeba se zaměřit ještě na mnohem vzdálenější objekty. Avšak i tam, kam je náš příjem doposud zaměřen, se nacházejí miliony dalších hvězd se svými planetárními systémy.
(pak)

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2311052
DnesDnes658
VčeraVčera869
Tento týdenTento týden1527
Tento měsícTento měsíc17978

Partnerské weby