Varování

Měla jsem se vydat na cestu přes kus republiky. Již týden před plánovanou cestou se mi zdál sen, že nemohu vyjet, že mám něco s autem. Nutno podotknout, že jezdím pracovně často, najedu měsíčně

mnoho set kilometrů. Proto jsem snu nevěnovala pozornost. Přímo v noci před jízdou se mi zdálo, že brzdím prudce na dálnici D1 u Prahy a přede mnou je muž v luxusním bílém jaguáru, který z ničeho nic zastavil. Ve snu jsem to neubrzdila a nabourala. Probudila jsem se až v nemocnici. Musím říci, že po procitnutí jsme měla poprvé špatný pocit a svíral se mi žaludek. Nicméně, protože nevěřím na předtuchy, sedla jsme do své černé služební audiny a vyrazila na plánovanou cestu. Byla jsem ale dost obezřetná. A těsně před Prahou mě opravdu myškou předjel muž v bílém jaguáru. Dupnul pak na brzdu a prudce zastavil přede mnou v koloně. Já samozřejmě začala brzdit také, ale podstatně dříve. Bouračce jsem se nevyhnula, ale naštěstí jsem do něj jen zezadu ťukla a odnesly to plechy. Muž byl vzteky bez sebe, ale já byla klidná. Byla jsem ráda, že jsem neskončila v nemocnici s vážným zraněním, jak mě varoval sen. Dodnes nevím, co si o tom mám myslet. Jisté je, že kdyby se mi tato příhoda nestala, nikdy bych podobným historkám nevěřila. Teď ale na intuici dám.

Petra z Brna

 

Rozloučení

Nikdy jsem nevěřila na duchy ani nic podobného. Od určité doby jsem svůj názor změnila. Před pěti lety mi zemřel jediný syn. Večer byl ještě u mě na návštěvě a ráno bylo všechno jinak. Nebudu popisovat jaké to je, když matka ztratí svoje dítě, ale chci se podělit o zážitek, který změnil moje myšlení.

Asi dva týdny po smrti syna jsem seděla večer za stolem a hrála pasiáns. Vždy, když se potřebuji uklidnit, hraji tuto hru. Najednou zazvonil zvonek a někdo klepal na dveře. Šla jsem otevřít, ale za dveřmi nikdo. Vyšla jsem na chodbu, ale ta byla prázdná. Když jsem se vracela zpět, ovanul mě studený vítr. Bylo to, jako by mě objímalo něco studeného. Bylo osmhodin večer, doba, kdy ke mně chodil pravidelně syn, aby se optal, jak se mi daří. Jeho znamení bylo jednou zazvonit a ťuknout do dveří. A ten studený průvan kolem mě, to bylo asi jeho rozloučení a znamení, že jeho duše je už na druhém břehu. A tak od té doby věřím, že existuje nějaké spojení mezi astrálním světem a tím naším.

Danuše P. z Plzně

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1895630
DnesDnes638
VčeraVčera634
Tento týdenTento týden2552
Tento měsícTento měsíc14058

Partnerské weby