Vyjde mi věštba?

Jsem čtenářkou Spiritu už dlouhá léta. Občas v něm píšete o paní jasnovidce a kartářce Naděždě Iždinské. O věštění a ezoteriku se zajímám, a také o to, co je mezi nebem a zemí. A tak jsem vůbec

nezaváhala a přihlásila jsem se na zájezd, který sliboval zajímavé zážitky. Kromě výstavy květin totiž i ezoteriku. Překvapilo mne, kolik existuje zboží, které se týká věštění. Nikdy jsem ho v takovém množství neviděla. Při okukování stánků jsem přišla až k jednomu, ve kterém seděla Naděžda Iždinská. Pozdravily jsme se a já ji požádala o výklad z karet. Byla jsem zvědavá, co mě čeká v příštím roce. Milá a příjemná paní mi dala blok, abych si mohla při jejím věštění dělat poznámky. Na každé čtvrtletí příštího roku jsem měla jiné karty. Když skončila s předpovědí, řekla mi, že si mám papír s poznámkami uschovat a kontrolovat, zda věštba vyjde. Ještě jednou bych chtěla paní Iždinské poděkovat za milý a vstřícný přístup.

Olga S., Mimoň

 

Zachránilo mě zjevení?

Z vašeho časopisu čerpám mnoho poučných a zajímavých informací a ráda čtu i příspěvky od vašich čtenářů. Některé z nich jsou velmi zajímavé. I já jsem se tedy rozhodla přispět zážitkem ze svého života. Bylo mi devět let a onemocněla jsem zápalem plic. Tenkrát u nás bydlela paní učitelka, která učila na naší vesnické škole. Ta se měla o mě starat. Seděla u mě a já se dívala z okna na naši velikou hrušeň, která se mi najednou zdála jakoby celá obalená ve zlatě. Uprostřed kmenu stála nádherná Panna Marie s Jezulátkem v náruči. Byla jsem celá udivená a ptala se paní učitelky, zda ji také vidí. Řekla, že ne. Ale já tomu, co jsem viděla, věřila a věřím dodnes.

Druhý případ se mi stal, když mi bylo dvanáct let. Tatínek mě poslal k hajnému, abych objednala dříví na zimu. Protože k hájovně vedly koleje, tak jsem skákala po pražcích a počítala je. Najednou mi něco řeklo, abych seskočila, a tak jsem to udělala. Jaké bylo mé překvapení, když jsem se otočila a za mnou jela lokomotiva, která táhla nákladní vlak. Zůstala jsem úplně zkoprnělá. Zachránila mě Panna Maria?

Jiřina F.,Vrbno pod Pradědem

 

Dušičkové pouti jako dík a vzpomínka

Ve Mcelích na Nymbursku se třem děvčátkům v roce 1949 zjevovala panna Maria s Ježíškem. A protože prý právě ona vyzývala k prosbám za zesnulé, konají se tam dodnes slavné Dušičkové pouti.

Pojďme si však povědět něco blíže o dalších osudech těchto dívek. Od narození první z nich, Františky Fryčové, uplyne již 180 let. Zajímavé je, že její rodný domek - krásná vesnická chalupa - zdobí obec dodnes. Františka se dala na duchovní dráhu, stala se sestrou Třetího řádu a hospodyní na faře v Osenicích u Dětenic. Osenický kostel Narození Panny Marie byl dostavěn a vysvěcen nedlouho před jejím úmrtím. Vysokého věku se, bohužel, nedožila, zemřela v prosinci roku 1865 na chudokrevnost v pouhých sedmadvaceti letech.

Její hrob na osenickém hřbitově se mi však najít podařilo, a to díky panu Ing. Volákovi z Dětenic, který mi půjčil dávnou dokumentaci hřbitova. Hrob se nachází v jeho levé části od vstupní brány. Je to vlastně travnaté místo mezi hrobkou rodu Smolíkových. Byla bych moc ráda, kdyby se ho podařilo obnovit a připomenout tak blížící se kulaté výročí mcelských zjevení.

Františčiny družky se provdaly. Kateřina Halešová do nedaleké Loučeně a pochována je se svým mužem Petrem Zahrádkou na loučeňském hřbitově. Františka Plachá se provdala do Střevače za Františka Straku. Její hrob v obci Veliš na Jičínsku je rovněž nezvěstný a každá informace o něm velmi vítána.

Daniela B.

Planety radí i varují

Předplaďte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

Domeček zdraví

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1727913
DnesDnes925
VčeraVčera1214
Tento týdenTento týden5771
Tento měsícTento měsíc24431

Partnerské weby