Čím jsou pro člověka nohy?

Žádná část lidského těla není tak důležitá, jako nohy. To si však uvědomujeme až poté, co nám z nějakého důvodu neslouží. Kolik lidí o ně přijde a zůstane na vozíčku? Při různých dopravních nehodách, při úrazech ve sportu

nebo ho začínají bolet v důsledku stáří? Važme si proto, že se můžeme třeba jen tak procházet.

Kolikrát se totiž honíme za vším možným. A zbytečně.

Ráno, když vstáváme, hned nohy potřebujeme, používáme je cestou do práce, za obživou. Pro některá povolání jsou opravdu tím nejdůležitějším. Co by bez rychlých nohou zmohli záchranáři, hasiči a policisté? Nohy používají atleti i jiní sportovci, kterým fandíme u televize.

Opatrujme si je, jsou velmi cenné…

Václav V., Opava

 

Zlo je toxické

Ráda čtu dopisy čtenářů a dovoluji si také přispět se svým zvláštním prožitkem. Od dětství mám v oblibě postavy čertů či popisy pekla, které mi připadaly zábavné pouze ze světa pohádek. Prožitá událost můj názor poněkud zviklala.

Pracovně jsem byla v kontaktu se dvěma kolegyněmi, o nichž bylo známo, že nemají zrovna příkladný vztah k lidem, ale všichni to brali jako běžnou realitu a dokonce na toto téma i vtipkovali. To, že je situace dost vážná, mi pomohla pochopit tato událost: Vyřizovala jsem si u nich v kanceláři své záležitosti a stála zády ke zdi, když jsem pocítila na levé noze ledový závan. Bylo to jako břitva. Otočila jsem se ke zdi a těsně u podlahy uviděla otvor o průměru asi 50 cm, kolem něho byly znázorněny odporně zelené plameny a uvnitř se povalovala tmavá hustá mlha. V okolí nikdo nezareagoval. Pocítila jsem závan jakési energie, která však nebyla zaměřena na mě, vnímala jsem vysokou inteligenci, naprostou emoční prázdnotu, přísnou a nesmlouvavou realitu: „Jak zaseješ, tak sklidíš.“

Se svým zážitkem jsem se nikomu nesvěřila. Asi po 14 dnech jsem na levé noze ucítila pálení a svědění a v podkolenní jamce jsem objevila tmavě červenou skvrnu velikosti dlaně. K lékaři jsem nešla a asi po půl roce útvar zmizel. Ale při návštěvě kartářky jsem dostala varování, abych prý svoji leností či lhostejností nepodporovala zlo, protože záporná energie je silně toxická a mohla by mi ublížit. Domnívám se, že podobné situace nejsou zase tak výjimečné.

Miluše V., Ostrava

 

Zázračná mast

Na jaře roku 1991 jsem byl na návštěvě u svého dědy v Tutlekách. A ten mi zničehonic začal vyprávět podivný příběh, který se tam stal v roce 1866, kdy se udála bitva u Hradce Králové. Po ní se u Tutlek skrýval v polích jeden voják, který zřejmě dezertoval, a proto mu při dopadení hrozila jistá smrt. Jedné noci zaťukal na okno stavení v této vesnici. Zdejší hospodář mu otevřel a voják poprosil o jídlo a nocleh. Ukázalo se, že zběh byl ve skutečnosti mladý továrník z Rakouska, který vyráběl jakousi zázračnou mast. Ta účinkovala na všechny bodné a sečné rány, krásně se po ní hojily. Postup výroby však znal pouze on. Kdyby padl v boji, nebo ho chytili, tajemství by bylo navždy pohřbené s ním. Za odměnu nechal prý té rodině z Tutlek recept s tím, že ji mohou vyrábět pouze oni, ale nikdo jiný. A tak se stalo.

Jaroslav Š., Lupenice

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1893131
DnesDnes53
VčeraVčera768
Tento týdenTento týden53
Tento měsícTento měsíc11559

Partnerské weby