Záhadná návštěva

Plíživé zimní období samo vybízí k různým chorobám a vleklým nemocem, které dokážou nepěkně zamávat s našimi fyzickými i psychickými silami. Můj kamarád Marian zažil na vlastní kůži zkušenost, která se do něj hluboce zapsala.

Na počátku týdne se necítil vůbec dobře. Obyčejná viróza, myslel si. Avšak dny ubíhaly a Marian se zcela vyčerpán ocitl v posteli. V pátek k večeru se k celkovým pocitům slabosti přidala zimnice. Jeho tělo odolávalo střídavým náporům nesmírného horka a nepříjemného chladu, kdy se třásl zimou i pod dvěma dekami. Bezvýchodnou situaci završila vysoká teplota, která se vyšplhala až ke 40 °C. Bohužel, zrovna se ocitl sám doma, neměl mu tedy kdo uvařit čaj ani mu sehnat léky na stažení horečky. Vysílen zavíral oči, ale nato je zase otvíral, aby se přesvědčil, zda ještě leží v posteli. Náhle zahlédl pohyb, jakési téměř nepostřehnutelné stíny se mihly v rohu pokoje. Svými otupenými smysly ani nebyl schopný reálně vyhodnotit situaci. Přece jenom se nad tím, co viděl, pozastavil a snažil se dopátrat nějakého vysvětlení. „Co to bylo za bílé stíny, které zřejmě nechtěly být prozrazeny? Jsem si jistý, že se mi to nezdálo, trýznivá horečka mi nedovoluje spát. Vůbec necítím strach, což je zvláštní. Mohli by to být andělé. Ano, přišli se na mě podívat.“ Tím Marian uzavřel veškeré úvahy, kterých vůbec byl schopen. V pokoji měl celou dobu rozsvíceno. Po této události šel zhasnout a znovu ulehl do postele. Otočil se na levý bok, čelem ke stěně, zády k prostoru v pokoji. Nedá se říct, že by se mu ulevilo nebo přitížilo. Avšak něco se změnilo. Znenadání jej přepadly zvláštní myšlenky a pocity. Až do této chvíle jej mučila nepředstavitelná bolest, která mu ani nedala spát. Veškerá tělesná trápení jej však záhy opustila. „Nemám tělo, všechna bolest je pryč! Cítím se tak báječně, lehce.“ Marian se dostal do stavu, kdy se odpoutal od fyzického těla. Cítil pouze absenci svého obalu, naprostou prázdnotu, nic. Prostoupily jej absolutně lehké pocity, žádné zatěžující myšlenky. Jednoduše nemyslel. Všude kolem něj se vznášelo prázdno, černočerná tma.

Probudil se až za několik dní. Pokud si dobře pamatuje, usnul v pátek večer a probral se až v neděli pozdě odpoledne. Nikdy si na žádné sny ani pocity během těch dní nevzpomněl. V pondělí ráno mohl opět nastoupit do práce, čilý jako rybička, s normální tělesnou teplotou.

Při zpětném vzpomínání na přítomnost cizích entit může Marian říct jediné, necítil strach. Jeho mysl se po této zkušenosti jakoby pročistila. A proto vyvstávají otázky - co by se stalo, kdyby byl Marian vydán na pospas osudu s vysokou horečkou? Umřel by té noci, vzhledem k tomu, že už tou dobou měl za sebou jeden infarkt? Vzaly si jej sebou vesmírné bytosti a očistily ho během těch prospaných dní? A kde se tedy vůbec toulal, když si vůbec nic nepamatuje? Rozvzpomene se vůbec během svého života a ukáže se mu celá pravda? Jakákoli nepřítomnost strachu, pouze povznášející pocity plné bezpečí a blaha se mu zapsaly hluboko do paměti. Možná se mu tato událost ještě jednou promítne ve zcela jiném kontextu spolu s otázkami, které jej doprovázely za jeho života a nenašel na ně doposud odpovědi.

Zuzana B.

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1967262
DnesDnes497
VčeraVčera902
Tento týdenTento týden1399
Tento měsícTento měsíc12867

Partnerské weby