Znamení shůry

Rozhodla jsem se, že vám povyprávím o zvláštní prosincové nadílce, kterou mi tam nahoře nachystali. Další důkaz toho, že něco mezi nebem a zemí opravdu funguje.

Bylo 19. 12. a já jsem měla jet rychlíkem za svým

šestiletým vnukem Dominikem do Prahy. Přítel mi slíbil, že mě odveze na nádraží, máme to docela daleko. Přítel však najednou začal zajíždět zpátky do garáže a já nevěděla proč. Spustila se mu totiž proudem krev z nosu - nikdy na to netrpěl - a mně bylo jasné, že nemohu nikam jet. Nechtěla jsem ho nechat samotného s tak velkým problémem. Přijela záchranka a s ní milý lékař na jehož větu nikdy nezapomenu: „Ani nevíte, čemu jste ušla, by vám řekl můj táta.“ Tak od doktora jsem tuhle větu nečekala...

už začátkem prosince jsem našla na zemi v kuchyni spadlé papírové srdíčko, které mi nakreslila moje, již zesnulá, mamka a já ho měla přichycené magnetkami na lednici. Zvedla jsem ho a vrátila zpátky, nějak mi nedošlo, jak mohlo spadnout. Za 14 dní jsem našla v kuchyni na zemi malou loutku čarodějnice, která 13 let visela na zdi, ale poutko nebylo porušené. To už se mi trochu nezdálo a říkala jsem si, co to je za znamení. Ale zase jsem to přešla, aniž bych se bála, že mě něco nemine. A v ten osudný den, kdy jsem měla odjet za vnukem, spadla ozdoba ze stromečku i s háčkem, aniž by se rozbila. Rána to byla pořádná a to už jsem znejistěla, co se dozvím nepříjemného. Jen jsem nečekala, že to bude ještě tentýž den.

Až když přítele odvezli a já zůstala se svým strachem o něj sama, uvědomila jsem si, že mi shora předem dávali znamení.

Jana Š.

 

Na památku mým miláčkům

Bude to rok, co mi umřeli pudlíček Bertíček a fenka Betynka. Byla jsem velmi smutná a těžce jsem ztrátu rodinných přátel nesla. Dnes již mám z různých útulků pejsky dva nové - Bárníka, co se stále bojí, a novou Betynku, které je 10 let a je úplně hluchá. Stejně ale na Bertíka a Betynku vzpomínám. Proto jsem jim složila básničku, kterou vám posílám.

Můj Bertíčku spinkáš dál, úsměv z tváře smutek vzal
a mé srdce velmi často zabolí.
Stýská se mi velice, po tobě pejsku nejvíce,
kdy se rána v mojí duši zahojí.
Tolik lásky jsi mi dal, a teď stále spinkáš dál,
tvé tělíčko už nic nebolí.
Kdybys v jiném těle žil a tak stále se mnou byl,
potom se mé srdce snadno zahojí.
Přátelé jsme byli, víš, ale stále mi chybíš,
bez tebe tu velmi smutno je.
Ty má černá Betynko, odpusť prosím malinko, i bez tebe tady smutno je.
Mí pejskové odešli tam, odkud se nevrátí
a bez nich tady velmi smutno je.
Ty můj pejsku stařičký, odešels mi navždycky
a já jiného pejska mám.
Snad to bude kamarád, bude mne mít také rád
a na tebe budem stále vzpomínat.
Čtenářka Marta M.

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1968195
DnesDnes537
VčeraVčera893
Tento týdenTento týden2332
Tento měsícTento měsíc13800

Partnerské weby