Odpad nám komplikuje život

Děkuji za článek o Američance Lauren Singer, který byl zveřejněn v čísle 15. Ani se tomu nechce věřit, že za pět let nasbírala odpad, který se vešel do jedné sklenice. Ale to by mělo být inspirací pro

všechny z nás.

Poslední léta najdeme na ulicích nádoby na tříděný odpad. Snažím se ten svůj také poctivě separovat, ale občas se mi stává, že když chci něco vyhodit a nahlédnu dovnitř, tak vidím, že se tím stejně lidé neřídí. Do nádoby na papír klidně hodí plastovou lahev. Také mi chybí například více nádob na biologický odpad. Přece jen, ten, kdo nemá zahrádku, ho nijak nevyužije.

V závěru článku píšete, že v některých obchodech existuje možnost, že si přinesete obal a prodavači vám do něj naváží požadované množství zboží, třeba rýži nebo čočku. Ale nevím o žádném, kde by vám takto prodali třeba prostředek na mytí nádobí. A to je škoda. Taková plastová nádobka by vám mohla sloužit dlouho.

Ladislav S., Nymburk

 

Důvěra za důvěru

Zaujala mne glosa od Jitky Lenkové (č. 15. - pozn. red.), ve které píše o důvěře. Paní prodavačka jí klidně prodala zboží a věřila, že jí paní Lenková, která nemohla zaplatit poškozenou tisícikorunou, peníze pošle na účet. Autorku glosy to sice potěšilo, ale zároveň se podivila, že paní riskovala ztrátu tří stovek. Co kdyby narazila na podvodnici? Velkou část svého života jsem se živila jako prodavačka, tak vím o čem mluvím. Nejednou jsem se zachovala podobně (třeba když zákazníkovi chybělo pár korun do částky, kterou měl zaplatit. Věřila jsem mu, že peníze přinese a nikdy jsem nebyla zklamaná. Zřejmě jsem uměla lidi odhadnout.

O důvěře se mluví také v rozhovoru s Jiřím Werichem Petráškem. Dokonce titulek článku zní: Pokud není důvěra, není v duši klid a pohoda. Pan Werich říká, že: „Pokud budeme s každým jednat tak, jak bychom chtěli, aby ostatní jednali s námi, bude důvěra, pohoda a bude nám všem dobře.“

S tím tedy opravdu souhlasím.

Marie V., Hradec Králové

 

Na knihy není čas?

V číslo 18 byl otištěn článek na téma čtení (Na knihy není moc času). Píše se v něm, že typickým čtenářem je podle studie žena minimálně se středoškolským vzděláním, spíše seniorského věku. Seniorka ještě nejsem, ale doufám, že mi láska ke knihám vydrží. Jinak do uvedených kategorií patřím.

Od malička jsem byla vášnivou čtenářkou. Maminka mě v tom podporovala a ke každým vánocům jsem dostala minimálně deset knížek. Když mě nějaká zaujala, dokázala jsem číst v noci s baterkou pod peřinou. Pamatuji si, že při úklidu knihovny, který maminka dělala před každými Vánocemi, jsem přestala pomáhat a jakmile jsem narazila na nějakou zajímavou knížku, někam jsem zalezla a dala se do čtení. Bavily mě i tzv. dívčí románky z první republiky, ale to maminka ráda neviděla. Její knihovna byla plná klasiků i soudobé literatury.

Že na knížky není moc času? S tím nesouhlasím. Mladí lidé však nejsou k literatuře vedeni. Doba je uspěchaná a oni čtení považují spíše za ztrátu času. Najít v autobuse či vlaku někoho, kdo drží v ruce knihu, je dnes spíše vzácností.

Ale autor článku má pravdu, že rozhodující vliv na zálibu ve čtení má to, zda se četlo v rodině. A proto svoji vnučku od malička seznamuji s knihami, protože jsem přesvědčena, že literatura rozšiřuje i slovní zásobu a otevírá nové obzory.

Jana J., Cheb

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1919056
DnesDnes183
VčeraVčera699
Tento týdenTento týden5265
Tento měsícTento měsíc15396

Partnerské weby