Nejsou šaty jako šaty

Snad se této historce čtenáři také zasmějí a aspoň na chvíli zapomenou na starosti. V roce 2002 jsem vystrojila svatbu své mladší dceři, manžel odešel, a tak to zbylo pouze na mě. To by nebylo až tak nic divného, ale trochu mě překvapilo, že se má

dcera vdávat chtěla. Vždycky říkala, že mi pouze oznámí, že se vzali a jestli mi to nebude vadit. Pokaždé jsem ji ujistila, že ne. Ale znáte to. Čas plyne a názory se mění. A tak jednoho dne přišli oba dva, že by svatbu chtěli a abychom tam my všichni nejbližší a známí byli. Naprosto jsem souhlasila a těšila se na přípravu, která svatbu provází. Jediný problém byl v tom, jaké šaty si pořídit. Nečekala jsem to a ani ve skříni jsem vhodné oblečení na tak slavnostní den neměla. A tak mi nezbylo nic jiného než si něco sehnat. Ale jaké šaty, abych taky trochu šmrncovně vypadala? Byl to dost problém, nic se mi nelíbilo.

Až jednou. Jela jsem s přítelem na chalupu a v jedné vesnici, kterou jsme projížděli, jsem zahlédla stánky s oblečením. Nevím proč, asi někdo shůry mi našeptal ať se jdu na šaty, které tam visely, podívat. Přítel zastavil a mě okamžitě padly jedny z nich do oka. Sundala jsem je z ramínka a přesvědčená, že to je ono jsem nakráčela k prodejci. Bylo mi řečeno: „Paní vybrala dobře,jsou z 300 Kč zlevněné na 150 Kč.“ Zírala jsem na Vietnamce a jenom jsem ze sebe vysoukala, že je určitě beru. Zaplatila jsem a nesla si je jako svátost do auta. Ani přítel nevěřil, že tak pěkné šaty jsou tak levné.

Musela jsem se o svých šatech rozepsat tak trochu obšírněji, abych došla k tomu, proč se všichni na svatbě mé dcery bouřlivě smáli. Na svatbu přijela z Německa i má druhá dcera, a ta si koupila na tu slavnostní příležitost krásné šaty za 150 eur. Všichni je obdivovali a já jsem jen podotkla: „Jéé, Šári já je mám zase za 150 korun.“ To už vyvolalo mezi zúčastněnými smích… Svatba to byla moc pěkná, legrace spousty a hlavně velké vedro. S dcerami jsme často vybíhaly ven hledat stín a trochu se zchladit. Když tu náhle jsem koukla na starší dceru a ona byla celá modrá. Strašně jsem se lekla, než jsme zjistily, že ty krásné šaty za 150 eur pouští při pocení barvu. Celé tělo měla zbarvené do modra a nikdo se neubránil smíchu. A co já? Já jsem se, ve svých šatech za 150 Kč bavila až do pozdního večera. Na rozdíl od mé dcery, která se musela jít domů převléci. Šaty mám do dneška, i když jsou už staré 16 let, stále je nosím a dokonce mi po nich pokukuje i má čtrnáctiletá vnučka, které se jen tak něco nelíbí. Vypadají stále jako nové a ještě musím pro upřesnění dodat, že známí říkali, že nejhezčí šaty měla nevěsta a její mamka. Není umění sehnat krásné oblečení za drahý peníz, ale takové, které zaujme, je levné a ještě se líbí...

Jana Š.

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1895536
DnesDnes544
VčeraVčera634
Tento týdenTento týden2458
Tento měsícTento měsíc13964

Partnerské weby