Ďábelský Kokrhel

Před lety jsem chovala zakrslou slepici - Sebritku stříbrnou. Aby jí nebylo smutno, sehnala jsem jí ještě kohoutka, kterého jsme pojmenovali Kokrhel. Jednoho dne na mě Kokrhel náhle zaútočil. Řekla jsem si, že jen

zkouší odvahu, ale jeho výboje se opakovaly stále častěji. Už nestačilo odhánět ho rukou. Útočil na obličej, vyskočil mi i na záda, pleskal křídly, sekal pařáty a klofal. Bez koštěte jsem ani nemohla vkročit do ohrádky. Stále jsem byla ve střehu, ale Kokrhel měl svoji taktiku. Sotva jsem ho na chvíli spustila z očí, hned mé nepozornosti využil. Zkusila jsem jednu osvědčenou metodu – namočit mu hlavu do vody. Ale kohout se jen otřepal a zaútočil znovu. Manžel mi navrhl, že toho zlotřilce zařízne, ale já nesouhlasila.

Jeden můj známý, chovatel, se nabídl, že si našeho kohouta koupí. Ubezpečoval mě, že výtržníka hravě zvládne. Za týden, když mě potkal, tak mě hned ujišťoval, že kohoutek je klidný jako beránek. Za další týden však přiznal, že na něj ďábelský Kokrhel už párkrát skočil a manželka se dokonce bojí vyjít na dvůr. Prý kohouta prodá na místní burze drobného zvířectva.

Schválně jsem se šla na burzu podívat. Našeho agresora si koupil hned první zájemce. Nedivila jsem se, kohoutek to byl pěkný. Ale kdyby kupec věděl, jaké trable ho čekají, určitě by si to rozmyslel. Zda šel Kokrhel zase o dům dál, nebo jestli skončil na pekáči, to už jsem se nedozvěděla. Ani jsem to vědět nechtěla. Po pravdě řečeno, svým způsobem jsem ho měla ráda. Pro slepičku to byl něco jako rytíř a ochránce.

Zdeňka S., Uherské Hradiště

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2147104
DnesDnes55
VčeraVčera604
Tento týdenTento týden1372
Tento měsícTento měsíc14919

Partnerské weby