Prarodiče se se mnou přišli rozloučit

Pohřeb mého dědečka byl srdceryvný. V listopadu již padal sníh, mrzlo a mně tekly slzy, které mi padaly na šálu a okamžitě přimrzaly. Po obřadu celá rodina seděla v kuchyni, tiše si povídala a vzpomínala na dědu. Najednou se ozval nějaký

zvuk, jako když někdo hodí na podlahu kovovou kuličku. Ozvalo se to z pokoje, kde předtím ležela rakev s dědečkem. Poté jsme slyšeli kroky. Stejné, jako ty dědovy, když se vracíval večer z hospody. Vedly opět do pokoje. Příbuzní mě, vystrašeného „zajíce“, vyzvali, ať se tam jdu podívat. Hrozně jsem se bála, ale šla jsem. Nikdo tam však nebyl, jen tma a ticho.

Dnes vím, že se s námi přišel děda rozloučit. Od jednoho věštce jsem se pak dozvěděla, že můj dědeček je tam „nahoře“ mým ochráncem.

Po mnoha letech jsem zažila stejný pocit, když zemřela babička. Bylo to u nás doma a náš pes se vždycky večer zvedl a rozhlížel se po obývacím pokoji, jako kdyby viděl ještě někoho dalšího. Jsem přesvědčena, že to byla babička, která za mnou chodila na návštěvu a dívala se, jak se mi daří.

Naďa R.

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2277326
DnesDnes437
VčeraVčera1344
Tento týdenTento týden1781
Tento měsícTento měsíc9575

Partnerské weby