Moji andělé

Jsou při mně vždycky, když je potřebuji. Poté, co jsem si udělala řidičský průkaz, bylo mi jasné, že ze mě žádný „automechanik“ nebude. Jednou jsem ze zatáčky vletěla do příkopu, ale naštěstí mělkého. Za nějakou dobu i mně začalo docházet, že s autem

není něco v pořádku. Našel se kamarád, který mi ho za krabičku cigaret opravil, ale ujistil mě, že jsem přijela za vteřinu dvanáct. V autě už totiž nebyl žádný olej.

Proto mě ani moc nepřekvapilo, když jsem jednoho dne zjistila, že auto netopí. Nesvítila ani žádná kontrolka, která by mě měla varovat. Vezla jsem domů kamarádku a při zpáteční cestě mi začal divně „vrčet“ pedál plynu. A já se modlila: „Prosím, vydrž, nemůžu teď otravovat tak hodného a vstřícného kamaráda. Slibuju, zítra mu fakt zavolám, ale teď mě nemůžeš zradit...“

Auto mě neposlechlo. Zradilo sice kousek od parkoviště ve vedlejší vesnici, ale zůstalo v zimním večeru stát uprostřed vozovky. Mohla jsem otáčet klíčkem, jak jsem chtěla…

A najednou se tam objevil mladý muž. Nevím, odkud šel a kam v takovém počasí. Nabídl mi ochotně pomoc. Uvědomila jsem si, že mi z nebe poslali anděla.

Pravda, „potěšil mě“, když mě ujistil, že jsem zadřela motor. Po nějaké době se nám alespoň auto podařilo odtlačit na parkoviště.

Druhý „anděl,“ můj kamarád, mé auto odtáhl na vlečném laně, ale vyčinil mi, že jsem hloupá, když stejnou chybu opakuji podruhé.

Zkrátka, andělé jsou opravdu při mně. Vždycky, když je nejhůře.

Naďa R.

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2170088
DnesDnes102
VčeraVčera589
Tento týdenTento týden1338
Tento měsícTento měsíc16264

Partnerské weby