Opravdový lék

Hudba prohlubuje pohodu a dokáže v nás probudit hodně silné emoce. Pokud jsme šťastní, vnímáme převážně melodii, ale pokud jsme smutní, zaposloucháváme se do slov, která náladu mohou výrazně ovlivnit. Relaxační, meditační hudba

vyzařuje nekonečnou, bezednou sílu přírody, která je v nás a kolem nás. Hudbu jsem začala používat i při své práci na apalické jednotce. V Německu jsme s kolegyněmi sestřičkami zkoušely, jak na ni reagují lidé v kómatu. Měli jsme dovoleno zkusit vliv hudby na vnímání i u lidí umírajících. Jednou mi jedna babička řekla, že ví, že už tu dlouho nebude. Jejím posledním přáním bylo poslouchat své oblíbené písničky ze svého mládí, z doby, kdy poznala svého muže. Písničky vyhrávaly a babička mi jednoho dne řekla, že se cítí krásně, že je se vším smířená a že už se těší, až se zase setká se svým mužem. Ale jinde. Odešla s úsměvem na rtech.

Na apalických jednotkách, kde byli většinou pacienti po úrazech, jsme každý den pouštěly hudbu a pokroky byly viditelné. Po pár týdnech začalo první kmitání očních víček, známka toho, že mozek reaguje, po dalších týdnech následovaly stisky ruky atd. Potěšilo nás, když pacient který se po nějaké době z kómatu probudil, nám řekl, že si hudbu pamatuje.

Jana S.

 

Manžel neměl po smrti klid

Ráda bych se s vámi podělila o příběh, který se mi stal asi před třemi lety. Často se mi zdávalo o mém bývalém muži, se kterým jsem se rozvedla, protože hodně pil. On mi stále opakoval, že mě nenávidí až za hrob. Zemřel, když mu bylo přes šedesát let. Tenkrát o Velikonočním pondělí jsem šla spát a měla živý sen, že vedle mě leží. Jenže tentokrát nevypadal jako člověk, ale tmavý duch, o kterých se říká, že jsou zlí. Odstrkovala jsem ho a říkala mu, že ho tady nechci. Pak mě probudila velká bolest, která stoupala od zad až ke krku a měla jsem pocit, že mě někdo škrtí. Chtěla jsem se pokřižovat, ale nemohla jsem se vůbec pohnout. Stále jsem opakovala: „Pane Bože, pomoz mi.“ Po dlouhé době mě konečně pustil. Hned jsem se pokřižovala svěcenou vodou a pokropila s ní obě postele. Druhý den jsem přemýšlela a tom, co se mi přihodilo. Došla jsem k závěru, že asi nemá po smrti klid. Na pohřbu jsem mu nebyla, ale dozvěděla jsem se, že měl kremaci. Tak mi došlo, že měl rozloučení bez kněze. Každý večer jsem pak všechno kropila svěcenou vodou a dala za něho také odsloužit mši. To bylo asi dobře, protože už se vícekrát neobjevil.

Jitka Ž., Žďár nad Sázavou

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

2233599
DnesDnes84
VčeraVčera630
Tento týdenTento týden2107
Tento měsícTento měsíc9664

Partnerské weby