Záhadný telefonát

Povím vám příhodu, která se mi udála asi před měsícem a velmi silně na mě zapůsobila. Dalo by se říci, že se stále nemůžu vzpamatovat. Jsem člověk racionální, a když mi někdo vypráví, že existuje něco mezi nebem a zemí, obvykle se s ním dohaduji. To víte, technik… Asi před třemi lety diagnostikovali mé

kamarádce roztroušenou sklerózu. Někdo s touto nemocí žije dlouhá léta bez větších potíží, někomu postupuje rychle. Vím, že lék na tuto nemoc neexistuje. Kamarádka, už starší paní, zemřela po třech letech, neboť se jí k nemoci přidružily nějaké další zdravotní komplikace. Ona a její manžel byli našimi rodinnými přáteli a Ema (tak se jmenovala) mně a ženě velice chybí. Není mezi námi už půl roku. Náhoda tomu chtěla, že jsem se před tím měsícem setkal s mužem, který roztroušenou sklerózou také trpí. Navštívil jsem ho u něj doma, ale záhy jsem si vzpomněl, že jsem v autě zapomněl mobil. Tak jsem si pro něj šel. Když jsem ho vzal do ruky a koukl na displej, viděl jsem, že mám nepřijatý hovor. Úplně mně zamrazilo, když jsem zjistil od koho. Od Emy! Doslova mě polilo horko. Hned, jak jsem se trochu uklidnil, zavolal jsem zpět. Dlouho to vyzvánělo, nikdo se neozýval. Náhoda? Chtěla mě Ema před něčím varovat? Nebo mi sdělit, že mám tomu pánovi dodat sílu do dalšího boje s nemocí? Zaráží mě ta shoda okolností, stejná diagnóza, to načasování…

Lubomír B., Liberecko

Čekala, aby se rozloučila?

V čísle 12 vašeho časopisu jsem si s dojetím přečetla článek Kočičí přítel. Autorka v něm popisuje příběh o tom, že ji již zesnulý kocour přišel přivítat. Byla to halucinace? Nebo kočičí duše, která se s ní loučila?

Jsem velikou milovnicí koček. Můj kocour Felix odešel z tohoto světa kvůli nějaké otravě. Z útulku jsem si pak pořídila již dospělou kočku Cindy, která se mnou strávila deset let. Věděla jsem, že to nebude dlouho trvat a i ona se odebere do kočičího nebe. Přesto jsem se toho okamžiku obávala. Budu ji muset nechat uspat?

Bylo to na konci září a já se vrátila z dovolené. Byla jsem pryč asi osm dní a o Cindy se staral můj kamarád. Když jsem přijela domů, Cindy si mě chvíli nevšímala. Ale to ona dělala, bývala z mé nepřítomnosti uražená. Pak mi však odpustila, pořádně se najedla a šla se pomazlit. Asi po hodině jsem viděla, že se chová nějak divně. Pak si lehla a vydechla naposledy. Dodnes si říkám, že na mě čekala, musela se prostě se mnou ještě rozloučit. Možná jí už bylo špatně a měla bolesti. Ale čekala…

Soňa K., Střední Čechy

Něco mezi nebem a zemí existuje

Po přečtení příspěvku od paní Nadi R. „Prarodiče se se mnou přišli rozloučit“ jsem se rozhodla, že popíši svůj zážitek z odchodu mé sestry na onen svět. 31. října roku 2018 se moje sestra Boži dožila 75 let. Domluvily jsme se, že to patřičně oslavíme, přijede buď za mnou, nebo já k ní domů. Byla to zdravá, krásná, energická žena plná života a nic nenasvědčovalo tomu, že by něco zlého mělo přijít. Ale přišlo…

Koncem listopadu si začala stěžovat na to, že ji nějak neposlouchá pravá noha a šla k lékaři. Ten jí diagnostikoval problémy s páteří a začala docházet na injekce. Vše vzalo rychlý spád a sestru syn odvezl začátkem prosince do nemocnice. „Teto“,volal mi, „mamka má velký nádor na mozku a je to s ní vážné.“ Rozbrečela jsem se a moje hlava tuto informaci vůbec nemohla vstřebat. Sestra přece byla čilá, cvičila jógu, vedla účetnictví pro seniory v Plzni. Cestovala do posledních dnů po celé republice. A já bych se s ní měla loučit navždy? Ale stalo se! Má sestra letos 10. ledna zemřela a já se s touto situací do dnešních dní vyrovnávám. Než však odešla na onen svět, přišla se se mnou rozloučit. Když už bylo jisté, že svůj boj nevyhraje a lékaři synovi sdělili, že odchází, spadlo mi v noci mýdlo ve tvaru srdce z poličky do vany. Stalo se tak dva dny po sobě. Dva dny po sobě jsem také našla na zemi větší fotografii, na které jsme tři sestry, mamka s taťkou a babi s dědou, ke kterým jsme každý rok jezdili do Poděbrad. Celá léta tam ta fotka stála a nic nenasvědčovalo tomu, že by mohla spadnout. Věděla jsem, že se se mnou moje sestra loučí. Pak přišla zpráva oznamující, že odešla navždy. Tímto prožitkem jsem chtěla sdělit, že věřím, že něco mezi nebem a zemí existuje. Neumíme to možná rozumově vysvětlit, ale důkazy nás nenechají na pochybách.

Jana Š.

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2202644
DnesDnes27
VčeraVčera595
Tento týdenTento týden2318
Tento měsícTento měsíc12394

Partnerské weby