Na strmé skále, tyčící se nad stejnojmennou obcí, stojí zřícenina maďarského hradu Döbrönte. Jádro hradu se nachází na nejvíce chráněné severozápadní straně, nad strmým skalnatým úbočím kopce. Tam lze dosud spatřit jednu zeď dvoupatrové budovy

se zbytky oken, která je v nároží zpevněna velkým opěrným pilířem. Pravděpodobně se jednalo o středověký palác nebo hlavní obytnou budovu.

Za vlády uherského krále Bély IV. (1206 - 1270), který byl jedním z nejvýznamnějších uherských panovníků z arpádovské dynastie, začal velký rozkvět kamenných hradů v Panonii. Usiloval o hospodářský rozvoj království i velmocenskou politiku. Podle dostupných pramenů bylo v roce 1242 v Maďarsku pouze 17 těchto kamenných opevnění, během sto padesáti let vzrostl jejich počet na 329.

Již od raného středověku patřilo Döbrönte a jeho okolí starobylému šlechtickému rodu Csáků, jenž vlastnil rozsáhlé panství v oblasti Ugod. Když se poslední mužský člen rodu Mořic stal mnichem a opustil rodové državy, přešlo panství v roce 1332 do majetku Pavla Bílého (Fehér Pálnak), který pocházel ze Slavkova a roku 1330 se stal bánem.

Loupeživý rytíř Himfyek

Jeden z majitelů hradu jménem Himfyek drancoval široké okolí, okrádal projíždějící kupce a v roce 1464 se svým bratrem Tomášem Debrentei napadl a vyloupil dokonce biskupství ve městě Pannonhalma. Když se zprávy o jednání loupežného rytíře dostaly až ke sluchu krále Matyáše, nechal jim zabavit veškerý majetek. Celé panství společně s hradem Döbrönte se poté stalo vlastnictvím Lászlo Kanizsaie.

Je zajímavé, že dle zachovaných zpráv se hrad i s panstvím brzy vrátily původnímu majiteli Himfyekovi.

Pobořili jej Turci?

V roce 1467 byl hrad dán do zástavy za částku 1 100 zlatých Janovi a Mikulášovi Hagymássy. V roce 1496 daroval král Vladislav hrad a jeho příslušenství šlechtici jménem Imre Himfy a jeho novorozené dceři Uršule. Když se s Uršulou oženil František Essegvár, bylo panství Döbrönte předáno do zástavy.

Později, když se stal majitelem hradu budoucí palatin Tomáš Nádasdy, došlo v roce 1555 k obsazení všech hradů v oblasti Transdanubie (Zadunají) Turky. Döbrönte byl ještě neporušený a plně funkční. Ale jeho další osud je neznámý. Jednou z možností je, že byl obležen, dobyt a zničen tureckým vojskem. V každém případě je v průběhu 18. století popisován již jako pustá zřícenina.

V průběhu staletí nebyl hrad zatažen do vážnějších bojů, možná i proto, že už z dálky vysílal pozoruhodné fluidum síly. Navíc vstup do něj byl možný jen přes padací most a přes dvě další brány. Podle některých zdrojů byly však brány do hradu tři. Je ale pravděpodobné, že jeden ze vchodů byl bezpečnostní (v případě selhání padacího mostu).

Text a foto: Petr Šafránek

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1854033
DnesDnes744
VčeraVčera564
Tento týdenTento týden5343
Tento měsícTento měsíc21251

Partnerské weby