Archeologické nálezy dokládají, že místo bylo osídleno již v době římské a posléze i v merovejské, karolinské a otonské. Druhý největší hradní areál v Lucembursku je od svých počátků spjat s rodem, který se podle něj psal a je doložen již od 

11. století. Pá­ni z Burscheidu sehrávali v dějinách země vždy výraznou roli. Vymřeli ovšem po meči na počátku 16. století. Po nich mocný hrad vlastnili Metternichové, kteří si co do významu se svými burscheidskými předchůdci roz­hodně nijak nezadali. Jeden z Metternichů v 17. století dosáhl i arcibiskupské hodnosti. Slav­ný kancléř a kynžvartský pán, Klemens Václav Lothar Metternich, měl tedy rozhodně na koho navazovat.

Za třicetileté války, kdy Burscheid se svým mocným opevněním znovu získal na významu, patřil Zandtům z Merlu, tehdy také mimo jiné maji­telům lucemburského Birtringenu. Koncem 18. století jej získali Schenkové ze Schmidtburgu, z jejichž doby, konkrétně z roku 1791, se dochoval cenný popis hradu. Jen pár let poté ale hrad opus­til poslední úředník, zdejší archiv byl odstěhován a objekt tak jeho majitelé odsoudili k pomalému chátrání a záni­ku.

Jeho rozpadající se budovy však v 19. století přitáhly pozornost roman­tiků, Burscheid se stal oblíbeným mís­tem malířů a literátů, mezi nimi i slav­ného francouzského spisovatele Victo­ra Huga. To již hrad patřil neurozeným majitelům a ti o jeho záchranu, bohužel, nejevili valný zájem. A to i přesto, že stát jej prohlásil za kulturní památku již roku 1936. Nakonec, již v po­kročilém stadiu destrukce, jej roku 1972 koupil.

Bohatá historie a pomalý zánik

Podle nejnovějších zjištění vznikl hrad v celkem sedmi stavebních perio­dách, z nichž ta první se datuje do počátku 11. století, kdy měla být starší dřevěná pevnost s palisádami nahra­zena kamennou stavbou. Snad již ko­lem roku 1000 bylo postaveno hradní jádro s nejstarším okruhem hradeb, uvnitř s obytnou věží, malým palácem a kaplí, to vše chráněno minimálně čtyřmi věžemi.

Po polovině 14. století byl hrad obehnán druhým hradebním okruhem a na počátku 15. století tře­tím, doplněným osmi věžemi (baštami). Ve druhé polovině 14. století se uvnitř také objevila stavba palácového typu, nazývaná posléze Stolzemburským nebo i Metternichovským domem (dokončen 1384).

Od 18. století se hrad začal pomalu rozpadat. V některých pramenech se dokon­ce uvádí, že tento proces začal již na počátku 16. století, kdy zemřel posled­ní příslušník rodu z Burscheidu. Tím je ale patrně myšleno jen to, že se hrad dostal za svůj zenit, protože v menší míře se tu stavělo ještě v 17. i 18. století a budovy byly udržovány.

Na konci třicetileté války byla rozšířena hradní kap­le, do níž majitelé instalovali dva nové oltáře. Hrad už poté šlechtou obýván nebyl, žili tu však úředníci a pro jed­noho z nich byl ještě roku 1785 upra­vován Stolzemburský dům. Ostatní budovy už ale byly víceméně v hava­rijním stavu, kterému dal vzápětí další ránu vpád francouzských oddílů (1794).

Nejnavštěvovanější památka

Ačkoli se hrad dostal do památkové péče ve 30. letech minulého století a posléze i do státního vlastnictví, na svou gene­rální rekonstrukci si musel ještě něko­lik desetiletí počkat. Obnova začala v roce 1972 a po několika letech (například Stolzemburský dům byl re­konstruován v letech 1975 - 80) byla přivedena ke zdárnému konci. Dnes patří Burscheid k nejnavštěvovanějším památ­kám v celém Lucembursku.

Sklepní pro­stor o šesti kamenných sloupech ne­soucích klenbu patří k tomu nejlepší­mu, co Burscheid nabízí - i proto, že se skutečně jedná o originál, nikoli o re­staurátorskou dostavbu. Horní podlaží jsou využívána k expozičním (makety stavebních fází hradu, archeologické nálezy, heraldika a genealogie majite­lů) i k reprezentačním účelům. Hrad je otevřen celoročně, v zimním období je otevřeno pou­ze o víkendech a svátcích.

Text a foto: Petr Šafránek

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1918963
DnesDnes90
VčeraVčera699
Tento týdenTento týden5172
Tento měsícTento měsíc15303

Partnerské weby