Velikonoce našich předků

Svátky jara, které dnes vnímáme jako ryze křesťanské oslavy Ježíšova zmrtvýchvstání, jsou Velikonoce. Je všeobecně známo, že tyto svátky naši předkové slavili již dávno před přijetím nové víry. Pomlázka, pentličky, kraslice a další byly symboly probouzející

se přírody a příchodu jara. Zvyky jiných národů jsou také pozoruhodné.

Svátky vítání příchodu jara měly pro naše předky zásadní význam. Dnešní pomlázky, vyfoukaná vajíčka nebo ozdobné pentličky, bez kterých si Velikonoce nedovedeme představit, mají své historické kořeny dávno před příchodem křesťanství, které si pak podobu jarních svátků vypůjčilo.

Slovanské „červené“ Velikonoce

Druhé veliké svátky roku se slavily v době jarní rovnodennosti. Svátky červené, jak se také jinak nazývaly, byly oslavou vzkříšení přírody k novému životu, oslavou jara a slovanské bohyně Vesny. Tomuto jarnímu obratu v přírodě, kdy Slunce stoupá výš a světla přibývá, se staří Slované přizpůsobili mnohými zvyky. Vítali jarní božstva a se zimními se loučili. Vynášeli Dědka, řezali Bábu, topili nebo shazovali ze skal Moranu. Jaro bylo přinášeno do vsí v podobě jívových, tisových nebo klokočových proutků. Domy se zametaly zelenými ratolestmi, věštilo se pomocí rituálů ohněm a vodou a také se vzpomínalo na zemřelé.

Vejce se nevyfukovala, kraslice byly ale symbolem

Velikonoce se však už tenkrát konaly ve znamení kraslic. Byla to vařená vejce obarvená na červeno. Právě červená barva oku Slovanů lahodila tak, že ji nazývali „kráskou“, proto vznikl název pro velikonoční červené vejce – kraslice. Ovšem tato vajíčka mají i rituální význam. Jako ochrana před jakýmkoli neštěstím se přehazovala přes chalupu a kam dopadla, tam se zakopala. Pro naše předky byla také symbolem životní síly, obnovy, znovuzrození. Po staletí se ale barvila jen plná vejce, jinak by ztrácela svůj význam a magickou funkci. Vyfouknutá zdobená vejce se objevila až ve 20. letech minulého století.

Pomlázka pro dívky i pro chlapce

Mladé pruty mají předávat svoji omlazující sílu ženě. Pomlázka byla nejvýznamnější součástí oslav a sílu tohoto zvyku dokazuje i to, že se udržel až do dnešní doby. Nejstarší záznamy o mrskání neboli „pomlazení“ pocházejí z přelomu 14. a 15. století a hovoří o šlehání mladými vrbovými proutky. Mrskali se však navzájem muži, ženy, chlapci i dívky. Tento zvyk byl původně rituálem využívajícím magických vlastností jarních zelených ratolestí. U nás, západních Slovanů, je tento zvyk pravděpodobně nejrozšířenější.

Beránek přináší budoucnost

Jako bylo vánočnímu Slunci zasvěceno prasátko, tak Slunci velikonočnímu byl obětován beránek. Jeho kosti pak sloužily k čarování. U jižních Slovanů má zabíjení beránka ráz starodávného rituálu.

Vajíčková bitva a týdenní prázdniny

Nemálo zajímavé jsou také oslavy Velikonoc v jiných zemích. Chorvatské svátky jsou velmi podobné těm našim, ačkoli si zde lidé nejčastěji přiťukávají vajíčkem tak, aby skořápka nepraskla. Ve Francii si pak pochutnávají na jehněčím i sladkém beránkovi a přátelé si rozdávají sladkosti, vajíčka a různé cukrovinky. V některých částech Německa je zachován i starý slovanský zvyk házení vejce do dvora přes střechu. U protinožců je Velikonoční pondělí věnováno hlavně dětem, které doma nebo na zahradě hledají malovaná vajíčka, jež pro ně v noci schoval velikonoční zajíček. Na své si pak přijdou především australské děti, které mají prázdniny již týden předem. Kolébka kultury, Řecko, považuje Velikonoce za jeden z hlavních svátků v roce. Ten začíná zpravidla velkou vajíčkovou bitvou, kdy si každý vezme několik vajec a hází je hlava nehlava. Kdo rozbije svým vajíčkem vajíčko protivníka, vyhrává.

Jaroslav Svoboda

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1989847
DnesDnes37
VčeraVčera830
Tento týdenTento týden867
Tento měsícTento měsíc9463

Partnerské weby